Domácí básník

Když básník vchází v Čechách do banky, je to každopádně zvláštní událost. Ne náhodou se u toho sejde publikum, pro něž jde také většinou o raritní příležitost, jak spatřit peněžní ústav zevnitř. Básník si přichází do banky nikoli zkontrolovat účet, ale on si ho teprve po této návštěvě zakládá. Děje se tak jednou do roka, což sice neodpovídá počtu básníků, natož bank, ale udržuje to hodnotu obou nesouměřitelných institucí. Toto pondělí navštíví uprostřed své suity Živnostenskou banku Pavel Šrut, který v ní převezme Cenu Jaroslava Seiferta, udělovanou Nadací Charty 77 a dotovanou 250 tisíci korunami (před zdaněním).

Brožované básně

Básník Šrut se může ocitnout v podezření, že cenu mu porota darovala k jeho letošním šedesátinám. Jenomže v Čechách může být mezi vznikem díla a jeho zpřístupněním stále ještě značná mezera, takže některé hodnoty se ukazují být hodnotami, až když jsou součástí pevného celku. Což je právě případ Pavla Šruta a jeho teprve letos vydané knihy Brožované básně (TORST). Jde o poezii, pocházející „odněkud“ ze sedmdesátých nebo osmdesátých let, o básně, které byly dosud rozházeny po různých rukopisných cárech a jen zčásti zachyceny v pozdně normalizačním výboru Přestupný duben.Ta nejistota v čase ovšem neplyne z toho, že by básně neměly datum (což opravdu nemají), ale z toho, že čas onoho dvacetiletí je v nich zaklet a zacyklen do smyčky, v níž se jen tak zvolna utahuje pomalu plynoucí život. Například čteme: "Koncem léta…