Ani nahá, ani oblečená

Letošní rok začal dramaticky. Protože vláda loni neprosadila ani druhý návrh rozpočtu, zahájila sezonu podle rozpočtového provizoria. Její smluvněopoziční partner navíc požaduje razantní obměnu vlády, někteří lidé z ODS hovoří až o polovině ministrů. Sociální demokraté podobný „diktát“ odmítají, a tak je jasné, že se v základech otřásá sama smlouva o stabilitě. Pokud nebudou tvrdé podmínky ODS splněny, může být vypovězena. To by nejspíš znamenalo pád vlády, možná i nové volby. Přitom sněmovnu čeká masivní schvalování proevropských zákonů, což je jedna z podmínek našeho případného vstupu do Evropské unie. Máme se tedy nač těšit.

Nahlas a potichu

Opoziční smlouva nás už dostala do učebnic. Její definici najdeme například v podzimní zprávě Evropské komise o České republice: „Největší opoziční strana obvykle oponuje politice vlády, ovšem nepřistoupí k hlasování o nedůvěře. " Takový vztah mezi vládou a parlamentem má samozřejmě své důsledky. Jedním z nich je povážlivý fakt, že nelze přímočaře vymáhat politickou odpovědnost. ČSSD může vládnout jen v prostoru, který jí poskytne ODS, druhá strana smlouvy. Klaus a jeho lidé přitom ve vládě nejsou, a tudíž také za nic nemohou. Tenhle způsob "ani pěšky, ani na voze“ mohou čtenáři českých pohádek označit jako syndrom chytré horákyně. ODS mobilizuje proti ČSSD, ale zároveň se s ní dohodne, jak rozdělit moc. ČSSD vládne, ale zároveň není za vládu zodpovědná. Situace, kterou tak pěkně vystihli komisaři EU, se…