Viděno prizmatem „kauzy Temelín“ se zdá, že němečtí Zelení jsou na koni. Ale v samotném Německu jejich pozice bezproblémová zdaleka není. Kdo neprožil euforii, s níž se setkávali Zelení po celých dvacet let od svého vzniku, může jen stěží pochopit současnou nejistotu a frustrace, s nimiž někteří jejich politici nyní zápasí.
Fenomén Fischer
Zelení se stali od konce 70. let strašákem etablovaných politických stran. Nebyli vlastně stranou, ale hnutím, které na počátku spojovalo nejrůznější menšiny od levicové APO (mimoparlamentní opozice) až po konzervativní bavorské ochránce životního prostředí. Po založení následovaly dlouhé boje mezi realisty a fundamentalisty o cíle a taktiku, jež skončily vítězstvím umírněného kurzu. Řada fundamentalistů, kteří dávali přednost demonstracím na ulici před parlamentní cestou, Zelené brzy opustila. Otevřenost a praktikovaná demokracie zdola zajišťovaly hnutí obrovskou popularitu. Mladší příslušníci střední vrstvy se náhle začali intenzivně zajímat o třetí svět, zdravou výživu a ezoterické vědy. Mladí evangeličtí faráři instalovali na střechách kostelů solární buňky. To byly časy! Bývalým německým osmašedesátníkům se ještě dnes chvěje hlas, když vzpomínají na první velké politické vítězství Zelených - legendární přísahu hesenského ministra životního prostředí Joschky Fischera v roce 1985, kterou absolvoval v adidaskách. V jejich očích to bylo pozdní vítězství cíle studentského vůdce Rudi Dutschkeho z roku 1968:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
