Krajina po Bouři

Dva tisíce děl, minometů a raketometů zahájilo palbu 4. srpna 1995 ve tři hodiny v noci. V pět hodin vyrazily do útoku stovky tanků a 80 000 mužů prvního sledu. Dalších 120 000 vojáků bylo připraveno ve druhém a třetím sledu. Armáda krajinských Srbů se proti takové převaze nezmohla na odpor. Vojáky zachvátila panika, opouštěli pozice a snažili se zachránit své rodiny. Do tří dnů bylo dobojováno. Takzvaná Republika srbská Krajina (RSK), vyhlášená na jedné třetině chorvatského území, přestala existovat. 200 000 Srbů v dlouhých kolonách prchalo přes hranice do Bosny a dále do Srbska. Stovky civilistů zemřely. 20 000 domů chorvatští vojáci vypálili. Mnohasetleté srbské osídlení Krajiny přestalo existovat během čtyř dnů.

Na dohled od silnice

Kdo dnes projíždí Krajinou, není už v takovém šoku jako před několika lety. Hlavní silnici, vedoucí k moři, už nelemují nekonečné řady vypálených vesnic. Spíš dlouhé řady neomítnutých novostaveb. Na jihu z betonu, na severu z cihel. Z výšky to vypadá jako krajina plná červených krychliček. Ale jen podél hlavní silnice. Stačí odejít o kus dále a Krajina je to, co byla vždy – drsná, surová a chudá. Z ubohých domků podél prašné silnice vykukuje jen málo lidí. Hustota obyvatel připomíná Saharu. Venkov obývají jen staří lidé, kteří se vrátili dožít do svých domovů. Dostatek je pouze kamení, ve kterém nějakým zázrakem nacházejí pastvu malá stáda…