Vláda se pomalu mění. Z původních osmnácti ministrů jsou už tři pryč a další čtyři si ve svých úřadech balí kufry. Je dobré vědět, jaká změna vlastně nastává a jak kvalitní vládu už déle než rok a půl máme. Při novém stylu vládnutí pomocí opoziční smlouvy se dají čekat další „toleranční patenty“ při schvalování rozpočtů, ale Zemanův menšinový kabinet pravděpodobně přežije celé čtyři roky. Čím je jeho vládnutí typické a kam nás sociální demokraté vedou?
Na dvou provazech
První tři odchody z vlády byly vynucené. Ministr financí Ivo Svoboda byl obviněn z trestné činnosti a nahradil jej místopředseda vlády Pavel Mertlík. Následoval Egon Lánský, u něhož by vyžadovalo nadlidské úsilí zjistit, co během ministrování vlastně dělal. Ani jeho zbytečné místo nemusel nikdo obsadit. Podobně jako Svoboda, podezřelý z vytunelování podniku Liberta, i Lánský za sebou vlekl skandál. Odmítl vysvětlit, kam se z jeho konta v zahraničí podělo tři sta tisíc dolarů od státu. Další na řadě byl šéf zdravotnictví Ivan David, proslavený neschopností dohodnout se s lékařským stavem, s parlamentem i s vlastními náměstky. Odchod prvních tří ministrů nebyl režírován opoziční smlouvou. Byli špatně vybráni, práce ve vládě byla nad jejich síly. Ale to se může stát v každé vládě, není na tom nic neuvěřitelného. Daleko neuvěřitelnější jsou odchody, které ministry čekají nyní. Partner z opoziční smlouvy - ODS - si je vynutil jako cenu za rozpočet. Klausovi lidé přitom neřekli, kdo…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
