Všichni proti Müllerovi, Müller proti všem

Během letošního roku poslal šéf Komise pro cenné papíry Jan Müller na Pražský hrad několik naléhavých osobních dopisů. V únoru prezidentovi oznámil své zvolení mezi „sto lidí světa, od nichž se v následujících třech letech očekává největší vliv na světovou ekonomiku“ (Müller se letos stal zástupcem České republiky v nevládní organizaci Global Leaders for Tomorrow, Budoucí světoví vůdci). V březnu zval prezidentovu ženu na soukromý oběd, v září Václavu Havlovi nabízel „jistá zjištění v oblasti finanční kriminality“. V říjnu korespondence vyvrcholila stručným vzkazem: „Nejsem si zcela jist, zda budu mít příležitost se s panem prezidentem ještě setkat, proto bych si dovolil mít jednu čistě soukromou prosbu - a to, zda by mi nepodepsal přiloženou knihu.“ Co má tato korespondence znamenat? Sám Müller dopisy vysvětluje jako „normální snahu informovat prezidenta o naší práci“. Lidé z Hradu to považují za snahu získat si přízeň Václava Havla. Už od léta, kdy toto téma otevřel týdeník Euro, se totiž mluví o brzkém pádu šéfa Komise pro cenné papíry (a odvolat ho může jen prezident na návrh vlády). Čím si to Jan Müller vysloužil?

Závažný anonym

Než vůbec Komise pro cenné papíry začala od dubna 1998 dozírat na kapitálový trh, museli tvůrci zákona v čele s bývalým ministrem pro privatizaci Tomášem Ježkem svést těžký politický boj. Komunisté a sociální demokraté přirovnávali pravomoci komise k sovětské tajné policii NKVD, vlivný poslanec ODS Květák byl přímo…