Jako kdybych měl v sobě zeď

MARCEL AMBROŽ (35) v sedmnácti letech opustil gymnázium a začal experimentovat s drogami. Odmítal nastoupit vojenskou prezenční službu a byl za to odsouzen na dva roky do vězení. Koncem 80. let se oženil a po čase odjel za ženou do Německa. Do Prahy se vrátil po rozpadu manželství v polovině 90. let. Od roku 1996 se léčil ze své závislosti, většinou v občanském sdružení Sananim, které se specializuje na pomoc toxikomanům. (Do léčby spadá i dlouhodobý pobyt na statku v Němčicích, kde se spojuje život v komunitě s pracovní a skupinovou terapií.) Od letošního srpna začal Ambrož v Sananimu pracovat.

Jak dlouho jste sháněl práci?

Půl roku. To je asi největší problém lidí, jako jsem já.

Proč je to takový problém?

Potíže začínají, když předložíte třeba zápočtový list. Těžko se vysvětluje spousta hluchých míst, kdy jste nepracoval nebo se léčil. Když zkusíte být upřímný, zaměstnavatel se zalekne, nediskutuje s vámi a z místa nic není. Možná taky cítí, jak jsem nesvůj, nejistý, že potřebuji nutně místo a bral bych cokoliv.

Není lepší na začátku všechno zamlčet?

Zkoušel jsem to, ale stejně jsem byl vždycky něčím nápadný. Hledal jsem místo hlavně v cestovním ruchu, umím německy a anglicky. A třeba v jedné prodejně německých knih (bavili jsme se německy) mi řekli, že mám znalosti, ale prý bych svou vizáží odrazoval zákazníky. Nebo v trafice, kolem které jsem chodil každý den, hledali prodavače, ale…