Zrada na principech

Film Andyho a Larryho Warchowských předcházela pověst prvního opravdu zdařilého převodu motivů „kyberpunkové“ literatury na filmové plátno. Výsledná podoba snímku Matrix bohužel této pověsti nedostává. Místo slibované kyberpunkové zápletky se před divákem odvíjí nepůvodní dějové schéma, které ve své poslední fázi upadá do sladké sirupovosti, popírající všechno zajímavé, čím kyberpunkoví autoři oživili a proměnili žánr science fiction.

První nedostatek

Autoři snímku se v jeho zápletce i výtvarném řešení vyhnuli všemu, co by vyžadovalo skutečný tvůrčí přístup ke dvěma hlavním motivům literárního kyberpunku. Připomeňme, že prvním z nich je nově pojatá symbióza člověka a strojových prvků včetně možného napojení neuronové sítě lidského mozku na elektronické sítě přenášející data. Ta už nemusejí být na rozhraní člověka a počítače „překládána“ pomocí programových povelů čitelných na obrazovce - nahrazuje ji zde přímá vnitřní vizualizace „kyberprostoru“ čili různých konstelací dat. A právě tato vizualizace by měla být hlavní výzvou filmařům, pokud jde o výtvarnou stránku snímku. Tato výzva je však ponechána bez povšimnutí. Problém vizualizace dat a virtuální reality je redukován na dokonalejší verzi počítačových her, takže v kyberprostoru jde najednou pouze o to, jak rychle dokáže hrdina ovládnout asijská bojová umění a zda bude schopen bleskurychle uhýbat kulkám. Samotnou „matrix“ (propojení nervových vláken a počítačových sítí) halí film do podivného…