Čeští umělci obvykle nemají to štěstí, aby jejich sláva pronikla až za oceán. Legendární, za normalizace tvrdě pronásledované skupině Plastic People of The Universe se to, byť ve skromných rozměrech, podařilo. Na turné do Spojených států se kapela vypravila letos koncem zimy, pár měsíců po svém loňském znovuzrození. Šlo vlastně o jakýsi návrat ke kořenům: právě z Ameriky čerpali Plastic People hudební inspiraci a celé české undergroundové hnutí ideály svobody. Deník Jana Brabce, bubeníka PPU, cestu napříč Amerikou popisuje.
Jsme doma
21. února
přílet do New Yorku ve dvě v noci, je zima, před půl rokem nás vítalo dusné vedro, čekají nás Heather a Matthew s „naším“ autobusem, příští měsíc v něm budeme bydlet, odjezd na farmu, první koukání z okénka auta, bohatství světel, černý spletenec města, Mejla říká: jsme doma,ráno ihned utíkám do lesa, už od minulého výletu známá krajina: kopce, louky, háje vzrostlých listnáčů, pár desítek mil odtud teče řeka Delaware, scházím do malého údolí s potokem, možná i tady žili kdysi indiáni, dnes jsou na stromech přibité cedule Pozor soukromý majetek, dívám se na dravce, jak krouží modrou oblohou, u farmy se laskám s plachými koňmi,kolem poledne odjezd do N. Y., pány čekají hovory s novináři, v ulicích vane mrazivý vítr, kupuju portrét vrásčitého Geronima s puškou, ve sklepeních Knitting Factory pak mluvím o svém dětském obdivu k hrdým indiánům, zvlášť když za totality žádné jiné vzory nebyly, vytahuju se a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
