Z pohledu skeptika

Bombardování Jugoslávie dávno ustalo, vyhnaní Albánci se již většinou vrátili domů, pomalu probíhá etnická čistka Srbů (menší, protože Srbů je méně), britský aristokrat Jackson učí lídra UČK Hašima Thaciho hovořit k novinářům, Kosovo se pomalu mění v etnicky čistý protektorát NATO pod patronací OSN a v Sarajevu proběhl summit věnovaný obnově Balkánu. Vzrušené debaty mezi naší levicí (fandíme Srbům, ať už jejich stát žehná masovým vraždám, či se jich sám dopouští) a pravicí (fandíme Američanům, ti se přece nemohou mýlit a vše, co konají, konají pro dobro a blaho světa) pomalu opadají a přichází čas pro rekapitulaci. Obdobná debata samozřejmě probíhala a probíhá i v Americe samé: je zajímavé, že tam je to levice, kdo převážně podporuje svého prezidenta, zatímco pravice a pravicový tisk je, co se týká přínosu celé akce pro americké zájmy, značně zdrženlivý. Zkusme nyní odhlédnout od fandění a podívejme se, co celé období po krachu dohody z Rambouillet přineslo.

Pevný spojenec Ruska

Ukázalo se, že bojovat „proti režimu, nikoliv proti Srbům“ v zásadě nelze. Miloševičův režim stojí na státní správě a mocenských i ekonomických strukturách komunistické Jugoslávie. Jiné prostě nejsou k dispozici. O ně se bude opírat i jakákoliv další vláda. Ta bude stejně či ještě více nacionalistická než vláda stávající, protože skutečná, prozápadně orientovaná opozice ztratila podporu. To znamená, že v historicky dohledné době bude Srbsko jedinou zemí bývalého…