Přízrak klonování

Lidstvo zřejmě už od počátků civilizace mimořádně rádo naslouchá prorokování špatných konců a vizím katastrof. Také první renesanční „noviny“ v podobě letáků jednaly převážně o kometách, morech, válce s Turkem či přírodních pohromách. Zatímco původně měly tyto záležitosti povahu trestu vyšší moci za hříchy smilnící, kšeftující a hýřící společnosti, od minulého století se má za to, že pohroma přijde lidským přičiněním. V zásadě jde o negativní obraz víry ve „spasení“ světa lidskou technologií a prozíravostí - co jsme nebyli schopni milovat, budeme schopni alespoň zničit. Přitom se ukazuje, že všechny masmediální předpovědi pohrom (třeba srážka s Halleyovou kometou počátkem století) se posléze nekonaly, zatímco skutečné průšvihy přicházejí tiše a plíživě, jak je ostatně v jejich povaze.

Dvojče pro budoucnost

Je zajisté lepší, pokud se nejrůznější potenciály strachů a podezření v lidských nitrech ventilují informačním bubláním nežli na bitevních polích, ale celému fenoménu není třeba přisuzovat větší důležitost. Klonování se stalo průsečíkem těchto obav par excellence. Představa nejrůznějších uměle produkovaných monster zaplavujících Zemi, dokonalých vojáků či průmyslových otroků produkovaných hromadně v „biologických továrnách“ a podobné čapkovské vize opět zachvacují mysli.Ne že by klonování lidí nebylo možností reálnou - co se daří u ovcí, zajisté by se dařilo i u lidí a stěží se tomu dá sebevětší bdělostí zabránit. Je ale dobré si uvědomit, že…