Hoďme se marod

Spravedlnosti budiž učiněno zadost. Pod tímto heslem a vcelku hladce prošla parlamentem změna pravidel pro vyplácení nemocenských dávek, tedy náhrad mzdy v nemoci. Poměřováno velikostí rozpočtu je nemocenské pojištění chudým příbuzným dvou jiných rozpočtových otesánků, důchodového a zdravotního pojištění. I tak se na nemocenské odvádí do státního rozpočtu 4,4 % hrubé mzdy, což měsíčně činí slušných 500 korun na průměrného zaměstnance. Za loňský rok se tak do státního rozpočtu na nemocenském pojištění vybralo okolo pětadvaceti miliard korun. Až dosud nemocenské na úrovni 65 procent původního příjmu pobírali zaměstnanci s podprůměrnou mzdou. Všem ostatním připadla jednotná částka pět a půl tisíce korun měsíčně. Nespravedlnost dosavadního systému spočívala údajně v tom, že lidé s vyššími příjmy odváděli na pojištění více, než kolik v době nemoci dostávali.

Ať se zhoupnou i ostatní

Dosavadní systém víceméně plnil svou pojistnou úlohu v době nemoci. Kromě toho dával velký prostor k zneužívání zaměstnanci i zaměstnavateli. Všichni známe rčení „hodím se marod“ i snadnost, s jakou lze u nás od lékaře sehnat neschopenku. Nemocenské bylo dosud sice poměrně nižší než případná mzda, ale jako forma částečně placeného volna to pro mnohé nebyla špatná možnost. Zaměstnavatelé, a to především menší, zase vědí, že dočasně nadbytečné zaměstnance lze poslat domů „marodit“. Nemusí jim totiž v době nicnedělání vyplácet mzdu, neboť nemocenské jim zaplatí státní…