Podstatné zvýšení minimální mzdy, tedy nejnižšího povoleného platu, nás zřejmě nemine. Možná i proto, že k tomu bude nová vláda potřebovat nepoměrně menší administrativní úsilí a méně peněz než ke svým dalším záměrům. Institut minimální mzdy u nás existuje již dlouhá léta, avšak hodnota minimální mzdy byla dosud tak nízká, že se týkala zanedbatelného počtu pracovních poměrů. Zatímco v zemích OECD se minimální mzda pohybuje v rozsahu od 24 % (Jižní Korea) po 57 % (Francie), v České republice činí něco málo přes 20 % průměrné mzdy, její současná hodnota, 2650 Kč hrubého měsíčně, se vymyká realistickým úvahám zaměstnavatelů i zaměstnanců. Minimální mzda je tak dosud spíše zavádějící název pro konstantu používanou při určování výše nároků občanů a rodin na státní sociální dávky a příspěvek v nezaměstnanosti. Její hodnota dnes také slouží jako parametr při výpočtu plateb státu na zdravotní a jiná pojištění lidí, kteří nepracují a za něž odvádí platby stát. Pokud bude minimální mzda zvýšena na úroveň s efektivním vlivem na trh práce, tedy podstatně, bude muset být její současná dvojrole rozdělena. Dál by sloužila jednak jako parametr sociálního systému a jednak jako hranice minimálního platu. To je však problém z nejmenších.
Nejslabší budou poškozeni
Kdybychom mohli pozorovat ruku trhu při práci, vyšlo by najevo, že vysoká minimální mzda má negativní dopady, které pocítí především ti, kterým mělo být původně pomoženo. Jde o mladé absolventy škol,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu