Mezi členy vlády se už nějaký čas mluví o tom, že guvernér ČNB Josef Tošovský je u premiéra Klause na „indexu“ a ať navrhne co navrhne, je to vždy špatně. Fakt, že dva ekonomicky nejvlivnější muži ve státě si v poslední době poněkud lezou na nervy, už však pomalu přestává být tajemstvím politických kuloárů. Pokud bychom se ale dotázali obou „kormidelníků ekonomiky“ oficiálně (tedy například na tiskové konferenci), budou oba reagovat velmi distingovaně a v nejlepším případě řeknou, že jde o spory odborné. Ano, jde také o spory odborné, ale zdaleka nejen o ně.
Rivalita má mít své meze
Jistá míra rivality mezi centrální bankou a vládou, jejíž počínání je nutně odvislé od politického, respektive volebního cyklu, existuje všude na světě a určitě všude tam, kde je tak jako u nás nezávislost centrální banky zaručena zákonem (v našem případě jako v jediné zemi na světě dokonce ústavou). Centrální banka má na starosti na prvním, druhém i třetím místě stabilitu měny. Většina vlád si zpravidla přeje poněkud nižší úrokové míry a před volbami pravidelně bývá v pokušení slevit z restriktivní rozpočtové politiky a vytvářet tak inflační tlaky. Centrální banka proto musí dupat na brzdy. To ale není náš případ.Klaus i Kočárník jsou v zásadě fiskální a rozpočtoví konzervativci (oba jsou dokonce zavilí odpůrci zadlužování příštích generací), a přestože by jejich spolupráce s ČNB v boji proti inflaci - tedy jistá koordinace fiskální a měnové politiky - mohla být…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
