Od Moskvy k Bruselu

Když při nedávné návštěvě finského prezidenta Ahtisaariho v Praze Václav Havel ocenil finskou zahraniční politiku, nebylo to náhodou. Finská diplomacie, v minulosti tolik pověstná svou pasivitou, dnes prožívá svůj historický přerod. Od konce studené války, během níž Finsko žilo ve stínu Moskvy, se mezinárodní postavení země změnilo mnohem dramatičtěji než v případě ostatních evropských neutrálů. Na rozdíl od Švédska, Švýcarska či Irska totiž Finsko záviselo na změnách ve vztazích mezi velmocemi. A na rozdíl od Rakouska mělo Finsko 1270 kilometrů společné hranice s Ruskem, se kterým vybojovalo a prohrálo 41 válek. Nejdůležitějším zahraničněpolitickým rozhodnutím byl bezesporu vstup země do Evropské unie (EU), který značně posílil postavení Finska v Evropě. A finští politici a diplomaté teď dávají svým evropským partnerům najevo, že nehodlají hrát v Unii druhé housle.

Zviditelnit se

Velkou pozornost u evropských politiků vyvolal finský ministr pro evropské záležitosti Ole Norrback, když na červnovém semináři severských zemí v Reykjavíku ostře kritizoval Unii za její pasivitu v oblasti sociální politiky. Bez odezvy nezůstala ani nedávná iniciativa finské ministryně zahraničí Tarji Halonenové, která přišla s návrhy na posílení role Unie v oblasti zahraniční a bezpečnostní politiky. A generální tajemník NATO Javier Solana byl během své dubnové návštěvy Prahy dotázán na dopis finské ministryně zahraničí, ve kterém Halonenová vyjadřuje obavy z…