Vepřík v roli Belzebuba

Nezasvěcenému českému turistovi, který se v Izraeli díval na televizní volební kampaň, bylo těžké vysvětlit, jaký je vztah mezi tím, co vidí na obrazovce, a vlastními platformami izraelské pravice a levice. Politický kýč obou hlavních soupeřů naprosto setřel ideologické rozdíly mezi Stranou práce a Likudem. Z rozjásaných, štěstím překypujících tváří mládeže či z optimistických, módně laděných písniček, jež záběry doprovázely, se dalo jen těžko uhodnout, oč vlastně pravici nebo levici jde.Totéž rozhodně nelze říci o kampani ultraortodoxních náboženských stran, které získaly téměř dvojnásobný počet mandátů oproti volbám předchozím. Kýč samozřejmě nechyběl ani zde: rabíni troubící na šofar, usměvaví pejzatí chlapečci, náruživě hltající odstavce Tóry, či nažehlená židovská rodinka baštící gefilte fiš na vzorně prostřeném stole s šábesovými svícny. Propaganda tří náboženských stran byla sice zabarvena různými etnickými nuancemi, avšak její poselství působilo stejně a naprosto jasně: jde o boj mezi dvěma kulturami.

Z ideálů moc nezbylo

Ačkoliv rozdíly mezi stranami Šas (Sefardští ochránci Tóry - 10 mandátů), Mafdal (Národní náboženská strana - 9 mandátů) a Jachdut Tora (aškenazská ortodoxie - 4 mandáty) nelze zanedbat, bylo jasné, co ortodoxní strany spojuje: židovský stát musí mít židovský charakter. Šlo o vyhlášení kulturní války sekulární společnosti.Televizní „kulturkampf“ ve své zjednodušené formě spočíval v tom, že všechny tři náboženské strany prezentovaly sekulární kulturu jako kulturu naprosto zdegenerovanou, kulturu bez hodnot a morálních zásad. Jejich klipy se hemžily homosexuálními páry, mladíky s copy a s náušnicemi, dívkami s kroužky v nose a skupinkami kouřícími marihuanu a píchajícími si heroin. A v kontrastu s tím vším - rodinné tradice judaismu a život podle hodnot Tóry a náboženských přikázání.Člověk neznalý zdejších poměrů by snadno mohl s mnohými invektivami náboženských stran sympatizovat. Izraelská sekulární společnost se skutečně stala společností konzumní. Z idealismu, rovnostářství a pocitu sociální zodpovědnosti za slabší vrstvy, tedy rysů, jež charakterizovaly její minulé generace, toho dnes opravdu moc nezbylo. Rozdíly mezi majetnými a nemajetnými jsou velmi vysoké a přitom značná část obyvatel žije pod úrovní životního minima. Naproti tomu zbožné vrstvy společnosti projevují větší soudržnost. Jedním z důvodů, proč strana Šas zdvojnásobila své zastoupení v Knesetu, jsou její dobročinné a sociální instituce pomáhající slabším společenským vrstvám. Sekulární kultura Tel Avivu je spíše dovozem pofidérních módních vln z New Yorku než něčím, co by navazovalo na židovské tradice. Požadavek židovského charakteru pro židovský stát se tudíž může jevit jako docela rozumný. Proč by se vlastně ve školství a v kultuře neměly zdůrazňovat židovské tradice či kulturní přínos Židů pro kulturu univerzální?

O víkendu bez výletu

Abychom pochopili, proč značná část sekulárních Izraelců - bez ohledu na to, zda se hlásí k pravici či k levici - považuje posílení náboženských stran v parlamentu a obsazení klíčových rezortů (školství, kultura, vnitro, spravedlnost, sociální věci a náboženství) jejich ministry za hotovou pohromu, musíme si uvědomit, co si zdejší náboženská ortodoxie pod heslem židovského charakteru židovského státu vlastně představuje. Začněme tím, čeho již náboženské strany v izraelské společnosti, která je stále ještě z osmdesáti procent sekulární, dosáhly.Podle „zákona o pracovní době a odpočinku“ v Izraeli od pátku odpoledne do soboty večer (tedy přes šabat) nefunguje městská ani meziměstská veřejná doprava. Ne každý tu má auto a pro značnou část obyvatel, kteří netráví volno modlitbami v synagoze či zbožným rozjímáním v kruhu rodinném, je toto omezení značně frustrující. Prostě kdo nemá auto, nemůže na víkendový výlet ani pomyslet.Podle stejného zákona mají být přes víkend zavřeny i všechny obchody, kavárny, restaurace, kina, divadla, zkrátka všechno. Zde však existují výjimky, respektive zákon nebyl - zvláště v posledních čtyřech letech labouristické vlády - přísně dodržován. Ve všech větších městech jsou dnes kavárny, restaurace a diskotéky otevřeny i v pátek večer. Tomuto prohřešku teď chtějí ortodoxní strany rázně zamezit.

Kam s „nekošer” nebožtíky

V Izraeli se neuznává žádný jiný směr judaismu než ortodoxní. Většina Židů v diaspoře (tedy mimo Izrael) se však hlásí ke směru reformnímu či konzervativnímu, jež judaismus vykládají mnohem liberálněji. Tato praxe, kterou teď chtějí ortodoxní strany upevnit zvláštním zákonem, de facto delegitimizuje přes 90 % amerického židovstva, jehož politická a hospodářská podpora má pro Izrael velký význam.V Izraeli neexistuje civilní sňatek. Svatby, rozvody i pohřby má pod kontrolou ortodoxní rabinát: provádějí se přísně podle halachy, židovského zákoníku kanonizovaného ve druhé polovině patnáctého století. V praxi to znamená, že kdo má židovského otce, ale nikoliv židovskou matku, nemůže být v Izraeli oddán. Rabinát též neuznává konverzi pod patronátem konzervativních či reformních rabínů. To znepříjemňuje život hlavně přistěhovalcům z bývalého Sovětského svazu, mezi nimiž je vysoké procento smíšených manželství. Ještě trapnější stranu této mince představují „nekošer“ nebožtíci, jejichž rodiny musí absolvovat potupný a nedůstojný proces hledání alternativního pohřbu: jedinou dostupnou možností jsou hřbitovy v kibucech.

Vepřové podle zákona

Podle takzvaného „vepřového zákona“, který v Knesetu prošel jen ve značně okleštěné formě, se v Izraeli zakazuje chov prasat a prodej vepřového masa - s výjimkou křesťanských enkláv, jako je Nazaret, Betlém a křesťanské čtvrti starého města v Jeruzalémě. I „vepřový zákon“ má skuliny (kdo hledá [šunku], najde). Tato skutečnost je takovým trnem v oku ortodoxie, že jí Sefardští ochránci Tóry věnovali značnou část volební kampaně. Jejich televizní klipy doprovázelo chrochtání výhrůžně vyhlížejících vepříků. Nečistý sudokopytník se bezúhonně proháněl ulicemi svatého města Jeruzaléma a pochrochtával v refrénu písně o spasení a příchodu Mesiáše. Prasátko prostě fungovalo jeho inkarnace Belzebuba.Ortodoxní Židé už dosáhli i dalších met. V Jeruzalémě - na rozdíl od Tel Avivu - se například nevyskytují reklamy s „neskromně“ (či spíše skromně) oblečenými ženami. Fakt, že právě ortodoxní Židé jsou nejčastějšími zákazníky nejstarší profese a odběrateli časopisů typu Playboy, ochránce cudnosti už příliš nevzrušuje. Výčet by mohl pokračovat, ale vraťme se k dnešku.

Kafka neexistuje

Předvolební rétorika a povolební činy nemusí nutně jít ruku v ruce. Ilustrací jsou dialektické kotrmelce nového premiéra Benjamina Netanjahu, jenž se snaží vybruslit z předvolebních „závazků“ (uzavřít jeruzalémský Orient House, pokračovat v zakládání židovských osad, nepředat Hebron do palestinské správy). Problém s ortodoxními náboženskými stranami však spočívá právě v tom, že vše, co před volbami proklamovaly, myslely naprosto vážně. Navíc to teď chtějí prosadit.Ortodoxní strany narazí při prosazování „náboženských zákonů“ na odpor i uvnitř vlastní pravicové koalice. „Vepřový zákon“ asi příliš nenadchne stoupence Ščaranského strany ruských přistěhovalců, kteří si stěží dovedou představit svou dietu bez bůčku, tlačenky, šunky a uzeného. Ale nejde o kulinářské zádrhele, byť jim bude asi věnováno nejedno zasedání vlády. Silný vliv náboženských stran - 23 z celkového počtu 120 mandátů - totiž může poznamenat i školství. Je jasné, že za současné koaliční konstelace půjde daleko více peněz do náboženských škol, ješiv, pravděpodobně na úkor univerzit. A zde jsme zpět u toho, jak si vlastně zdejší ortodoxie představuje židovský charakter židovského státu.Část ortodoxních Židů (zvláště stoupenci strany Jachdut Tora) vystupuje otevřeně protisionisticky a Stát Izrael de facto neuznává. Studenti ješiv, v nichž se curriculum od středověku příliš nezměnilo, ani neslouží v armádě. V Izraeli, kde je armáda nejenom základním prvkem národního étosu, ale hlavně existenční nutností, to k oblibě ortodoxních stran příliš nepřispívá.Pro ortodoxní Židy v Izraeli znamená židovská kultura to, co se učí v ješivách. Tam ale Spinoza, Rilke, Freud, Kafka či Einstein prostě neexistují. Do jaké míry se ortodoxním stranám podaří zajistit „židovský charakter“ židovského státu, se ukáže v průběhu příštích čtyř let.

T. Kulka přednáší filozofii a estetiku na Telavivské univerzitě.

M. Kratochvílová studuje politologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.