Policista a samaritán

Charta Organizace spojených národů, od jejíž ratifikace uplyne 24. října padesát let, byla mrtvou literou již tři roky po svém přijetí. Přesto s několika kosmetickými úpravami platí dodnes a OSN se stala jedinou téměř globální organizací - jejím členem není jen Švýcarsko, Vatikán a Tchaj-wan. Jak je možné, že text, na kterém se dohodli zástupci USA, SSSR, Británie, Francie a Číny rok před koncem druhé světové války, přežil téměř beze změn krátké období poválečné spolupráce, studenou válku, dekolonizaci, během níž se zdvojnásobil počet nezávislých států, i zhroucení komunismu?Když prezident Roosevelt v roce 1944 před Američany, tradičně nedůvěřivými k angažovanosti své vlasti ve světě, odůvodňoval založení mezinárodní organizace, jež by měla vynucovat mír, použil policejní metafory: „Policista by nebyl příliš efektivní, kdyby poté, co byl svědkem toho, jak se do domu vloupal zločinec, musel odejít na městskou radnici a svolat schůzi k vydání zatykače, na jehož základě by teprve bylo možno zločince zatknout.“ V prvním odstavci první kapitoly Charty OSN se cíle definují jasně: organizace má „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru“. Jedním z velkých paradoxů OSN je, že za padesát let své existence nikdy jako takto definovaný systém kolektivní bezpečnosti nefungovala.

Uniforma Armády spásy

Již na ustavujícím…