Návrat Josefa Váchala

Josef Váchal neměl nikdy velké štěstí u publika ani kritiky. Dokud žil, vzbuzovala jeho tvorba zájem pouze několika exkluzívních sběratelů a blízkých přátel; v době okupace a za komunistického režimu na veřejný ohlas sám rezignoval. První náznaky uznání se dostavily teprve v posledních letech jeho života na sklonku let šedesátých, zvláště po výstavě na Staroměstské radnici (přelom let 1966–67), kdy některé galerie poprvé ve větší míře nakoupily jeho práce. K dovršení vší ironie mu byl takřka na smrtelné posteli udělen titul zasloužilého umělce. Za normalizace sice stoupl zájem o Váchalovo dílo u sběratelů i v odborných kruzích, ale na váchalovské výstavy nebylo dlouho ani pomyšlení. Teprve v roce 1984 se ke stému výročí umělcova narození podařilo uspořádat výstavy v roudnické galerii a pražském Památníku písemnictví.Současná retrospektiva díla Josefa Váchala v Galerii Rudolfinum, která potrvá do 19. února, prezentuje vůbec poprvé umělcovu tvorbu téměř v úplnosti - vystaveno je na 800 grafických listů, kreseb, knih, obrazů a řezeb. Místo bylo zvoleno šťastně: v Rudolfinu Váchal od roku 1910 vystavoval několikrát (největší soubor v roce 1922). Zdařila se i klasická instalace grafiky a kreseb ve velkých rámech, často ve dvou řadách nad sebou, která připomene slavné výstavy moderny před první světovou válkou. Obsáhlá monografie vydaná k výstavě - na silném papíru, ručně šitá a v tvrdé vazbě - asi záměrně napodobuje svým objemem a vahou váchalovské tisky. Její předností je…