Těžké břímě neutrality

Těžké břímě neutrality

Rakousko hledá své místo v Evropě

Když v nedávném referendu dvě třetiny Rakušanů podpořily členství své země v Evropské unii (EU), jejich ANO zároveň potvrdilo názor, že tradiční rakouská neutralita ztratila svůj strategický význam. Přesto rakouský ministr zahraničí Mock a další vládní představitelé shodně potvrdili, že země si svou neutralitu ponechá i nadále. Tato teze však není příliš pravděpodobná.

Dvě bariéry vůči Evropě

Během uplynulých čtyřiceti let spočívala rakouská zahraniční politika na dvou pilířích, které měly klíčový význam pro rakouskou integrační politiku:Státní smlouva o znovuustavení nezávislého a demokratického Rakouska z roku 1955 obsahuje článek IV, který zakazuje jakoukoliv unii s Německem: "Rakousko nevstoupí do žádné politické nebo ekonomické unie s Německem… neuzavře žádnou dohodu, nepřijme žádný zákon, ani žádné opatření, které by přímo či nepřímo podporovalo politickou nebo ekonomickou unii s Německem…"Ústavní zákon o trvalé neutralitě ze stejného roku vymezuje v článcích I a II pro zemi neutrální status: "Za účelem trvalého udržení své vnější nezávislosti a za účelem nenarušitelnosti svého teritoria, Rakousko vyhlašuje ze své vlastní svobodné vůle permanentní neutralitu…"Více než výše zmíněná státní smlouva a z ní vyplývající právo Moskvy nesouhlasit s členstvím země v EU, bránil rakouské integraci do Unie zákon o permanentní neutralitě. Opakovaným protestům Moskvy nepřikládali…