Vývoj a zločiny panslavismu
Z neznámého rukopisu profesora Václava Černého
Kořeny slavjanofilství
Přibližně o půl generace mladší než Kollárovci, jejichž dílo znají, vyvíjejí se tvůrci ruského panslavismu slavjanofilského z téže atmosféry romantické mýtomanie, jejíž je Herderova filozofie národnosti tak okázalou otázkou: po té stránce má panslavismus, kterýkoliv a kdekoliv, kořen společný a jeden - romantismus, a to německý romantismus. Ale zde v Rusku účastní se vzniku slavjanofilie ještě jeden další a mladší vliv německý: je to idealistická filozofie pokantovská, představovaná však spíš Kantovými žáky, než učitelem samým, jehož theismus, povýtce etický, a univerzalistický humanismus, opřený o rozum, naopak byly nutně panslávským mýtomanům zcela cizí; panslavismus je anti-Kant, neboť je anti-Evropa, anti-rozum, anti- univerzum.Není pochyby konečně, že ruský panslavismus roste i z národního a státního sebevědomí, neobyčejně polichoceného nedávným vítězstvím nad Napoleonem; jeho představy o Rusku regenerujícím lidstvo jsou jen projekcí do budoucnosti vzpomínek na léta 1812 - 1815, kdy Rusko vojensky „zachránilo“ Evropu a restaurovalo legitimismus „božského práva“. (…)
Pýcha, mystika, nacionalismus
Stín cara Alexandra, Alexandra po roce 1815, propadlého baronce de Krüdener, zmystičtělého autora smlouvy o Svaté alianci a tajných protokolů, vznáší se a bdí nad kolébkou slavjanofilství, vždyť se rodí v letech čtyřicátých, kdy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu