Parkinsonovy zákony

Parkinsonovy zákony

Skutečná pravidla fungování státní správy

Pokud se řekne, že některé ministerstvo je obětí Prvního Parkinsonova zákona, není to vtip. Je to obvinění stejně závažné, jako kdybychom řekli, že je zamořeno korupcí. Jakkoli jsou totiž knihy profesora Parkinsona vtipné a zábavné, platí stejně neúprosně jako zákony Newtonovy nebo Adama Smithe.

Po stopách pokroku

Kniha „Parkinsonův zákon aneb Po stopách pokroku“ (Parkinson's Law or The Pursuit of Progress) vyšla poprvé v roce 1957. Je zde zformulován proslulý První Parkinsonův zákon: kolik úředníků přijme státní instituce za jednotku času v závislosti na stávajícím počtu úředníků, době služebního postupu, počtu podřízených jednotek a podobně. Při zmínce o Parkinsonově zákonu má ale většina lidí na mysli axiomy, ze kterých tento zákon vychází:1) Práce vyplní všechen čas, který je na ni vyhrazen.2) Úředník chce rozmnožovat své podřízené, nikoli své soupeře.3) Úředníci si navzájem přidělávají práci.Parkinson demonstruje působení tohoto zákona na vývoji tehdejšího britského ministerstva kolonií. Jeho objem během dvaceti let (od roku 1934 do roku 1954) vzrostl pětkrát, zatímco Británie za tu dobu ztratila Indii, Jižní Afriku a v roce 1956 Suez. Podobně roste počet úředníků britské admirality, zatímco počet bitevních lodí neustále klesá. Parkinsonův zákon se však neomezuje jen na britské ostrovy. Není bez zajímavosti srovnat počet zaměstnanců českého ministerstva pro privatizaci a…