Archivy versus historická bádání

Archivy versus historická bádání

Aby ještě bylo co odtajnit

Co vlastně skrývají archivy? Co se z dokumentů, které jsou v nich uloženy, můžeme dozvědět o uplynulé době, o sobě samotných a o ostatních? Má se všechno zveřejnit? Nemá? Kdo a za jakých okolností smí archivní materiály číst? Kdo o tom rozhoduje?V demokratických zemích není přístup k archiváliím výsadou, ale právem občana. Archiválie však málokoho zajímají, navštěvují je převážně historici a badatelé. Většina zemí archivní materiály chrání pětadvacetiletou, třicetiletou či dokonce čtyřicetiletou ochrannou lhůtou. Ta zaručuje ochranu zájmu státu, ale také zájmu jednotlivých občanů. I naše Listina základních práv a svobod chrání občana před shromažďováním a zveřejňováním informací o jeho osobě a je na archivním zákoně, aby uvedl v soulad protikladné zájmy: svobodu vědeckého bádání s ochranou osobnosti. Písemnosti, které odhalují soukromí jednotlivých osob, jsou běžně nepřístupné ještě třicet let po smrti toho, koho se týkají, a pokud není známo datum smrti, sto deset let po datu narození.Měli bychom si však uvědomit, že otázka přístupu do archivů - aspoň tady a nyní - není problémem odborným, ale politickým. To je zřejmé i z toho, jak se o ní diskutuje ve sdělovacích prostředcích. O tom, jak zacházet s materiály o minulosti, nemůže rozhodovat nikdo jiný než zastupitelské sbory.Začátkem února 1992 proběhla v Ústavu pro soudobé dějiny ČSAV diskuse, na níž se odborníci - tedy historici a archiváři …