Aféra Iraqgate

Aféra Iraqgate

I Velká Británie vyzbrojovala Saddáma Husajna

Nepoctivý politik je ten, který klame veřejnost, poctivý politik je ten, který klame sám sebe. Základním předpokladem politického řemesla je totiž neschopnost pravdu vnímat, tím méně ji říkat. Pravdivost tohoto anglosaského bonmotu si v posledních týdnech připomíná britská veřejnost - s postupně zveřejňovanými detaily skandálu „Iraqgate“. Jde o prodej britského zbrojního materiálu Iráku koncem osmdesátých let, do něhož bylo zapleteno, jak se zdá, nejméně dvanáct členů tehdejší konzervativní vlády: od premiérky Thatcherové přes Johna Majora až po Davida Mellora, tehdy nadějného a snaživého náměstka ministra zahraničí, později ministra pro národní dědictví, který nedávno odstoupil po sexuální aféře.Že po nynějším skandálu (a po třech letech hospodářské recese) nepadla hned celá vláda, se dá vysvětlit pouze jedním způsobem: většina Britů pokládá opoziční Labouristickou stranu za snůšku ještě větších žabařů, kteří jsou ve své politické bezpáteřnosti schopni zajít až tak daleko, že v parlamentu hlasují proti své veřejně vyhlášené politice, jen aby si mohli zahlasovat proti vládě (ratifikace Maastrichtu).

Navzdory vládnímu zákazu

„Kdyby Saddám Husajn počkal s přepadením Kuvajtu dva roky, byl by dnes schopen rozpoutat válku s nepředvídatelným výsledkem,“ řekl jeden z inspektorů OSN po kontrole iráckých zbrojních zařízení. Při inspekci bylo nalezeno „nepředstavitelné množství“ britských…