Rizika života na dluh

Rizika života na dluh

Vládní rozpočtové omezení

V 18.století, v samých počátcích moderní ekonomie, bylo zvykem přirovnávat hospodaření státu k hospodaření rodiny. Domácnost nemůže jednoduše utratit víc, než kolik její členové vydělají a odevzdají do společné pokladny. Hlava rodiny si může brát půjčky, ale jen dokud si věřitel bude jist, že úvěr bude splacen. „Rozpočtové omezení“ je pro každou jednotlivou domácnost nepřekročitelné.Stát má oproti rodině dvě výhody. Za prvé, může tisknout peníze a těmito penězi platit zboží a služby. Za druhé, může zdánlivě neomezeně platit své dluhy dalšími půjčkami. Výdaje státního rozpočtu za zboží a služby a úrokové splátky minulých rozpočtových schodků mohou být financovány ze tří zdrojů: daní, emise peněz a domácích nebo zahraničních půjček.Pohled na hospodaření státu jako na hospodaření velké rodiny se změnil ve třicátých letech 20.století. Anglický ekonom John Maynard Keynes a jeho následovníci přišli s nápadem, že státní hospodaření může být dlouhodobě schodkové a nemusí se přitom zvyšovat daně. Na krytí rozpočtových deficitů se vydají dluhopisy (obligace). Nic zlého se neděje, pokud se každý rok najde dostatek těch, kteří je budou kupovat. Poptávka po dluhopisech neustále poroste, říkali, neboť růst příjmů povede veřejnost ke hledá ní místa, kam uložit úspory. Stát nabídne své obligace, které jsou bezpečnou investicí.Osmdesátá léta ukázala trhliny na idylickém keynesiánském obrázku. Poválečné schodky v některých…