Škola na Komenského náměst

Škola na Komenského náměst

Zbourat nebo spadne sama?

Listování dobovým tiskem bývá zajímavé. V roce 1988 proběhla na stránkách mnoha novin a časopisů diskuse o tom, zda Komenského školu zbourat nebo zrekonstruovat. Argumenty příznivců panelákového sídliště mají příznačnou dikci i obsah: „Pokud se týká psychického působení zbytku původní zástavby Žižkova, může sice vyvolávat určité emoce u obyvatel generací, které navštěvovaly starou budovu školy, ale to je věc běžná pro všechna místa, která se lidem vryjí do paměti v mládí. Pro svou subjektivnost nemohou být tyto emoce důvodem pro ponechání starého objektu za každou cenu.“ (Rudé právo 24. 3. 1988). „Pokud jde o obecně zajímavé náměty o účasti obyvatel při přestavbě a modernizaci, lze je vítat, ale bohužel v konkrétních sociálně demografických podmínkách struktury obyvatel řešené části Žižkova (spolu s nedostatečnou legislativou) omezují tuto doporučovanou možnost akivní účasti obyvatel na pouhou zajímavou teoretickou otázku.“ (Tvorba 35/1988)Škola nicméně zůstala stát, podařilo se ji zachránit. Nové zastupitelstvo městské části Žižkov ji samozřejmě zbourat nechce - je to budova, která je daleko hezčí než panelákové sídliště. Problém je v něčem jiném: nebude-li totiž škola rychle rekonstruována, bude už pozdě, náklady na opravu budou neúnosné a oprava sama neproveditelná. Stav škol v Praze 3 je kritický: jen letos bude jeho zlepšení stát takřka sedmdesát miliónů korun, což je čtvrtina celého rozpočtu…