Problém není v agresi

Při svém hledání podoby česko-slovenského soužití (Vyberte si model, Respekt č.10) probírá Bohuslav Blažek nejdříve dva modely psychologické - rozvod a útěk z domova - a zavrhuje je, protože oba vzbuzují u jedné ze stran pocit uraženosti. Třetí model, označený pojmem „salámová taktika“ a charakterizující postup slovenské reprezentace, autor rovněž odmítá. Čtvrtý předkládaný model, komunistický, „založený na myšlence, že lid obou zemí se navzájem převážně miluje a pouze zločinná vládnoucí třída jej žene do konfliktu“, diskvalifikuje již použitým slovníkem. Jako východisko z hrozícího modelového vakua nabízí myšlenky etologa Konrada Lorenze, který „ve své knize O agresi doporučuje, aby se lidé sousedících národů mezi sebou co nejvíce osobně stýkali. Takoví lidé pak po sobě velice nesnadno střílejí“.

Nejsem asi jediný, kdo cítí, že tady sáhl autor trochu vedle. Příchuť absurdity v sobě má nejen představa masových výletů za poznáním slovenské duše, ale naštěstí i představa partyzánů na řece Moravě. Češi a Slováci spolu podle mne ve většině oblastí života vycházejí docela obstojně. Pro jugoslávskou analogii tu chybí historie krvavých srbsko- chorvatských vztahů i nikomu nezodpovědná ústřední vláda. Náš problém je jinde.Vodítko k němu zmínil sám autor, když salámovou taktiku přisoudil nikoli Slovákům, nýbrž výslovně slovenské reprezentaci, a upozornil na neschopnost české reprezentace tuto taktiku prohlédnout. Pak na to ale zapomněl…