Krev není zboží

V České republice je za rok provedeno asi 400.000 odběrů krve. O málo větší množství stačí bez velkých obtíží pokrýt potřeby 10 miliónů obyvatel v jiných zemích (500.000 odběrů v Británii, 520.000 v USA). V obou zemích je přitom podstatná část krve podávána přistěhovalcům ze Středomoří a Jihovýchodní Asie, kteří trpí vrozenými poruchami červených krvinek a jsou celý život závislí na pravidelných transfúzích. Zdá se tedy, že nedostatek krve není způsoben neochotou Čechů pomáhat svým bližním. Přesto se objevují naléhavé výzvy k darování krve, v tisku uváděné strašidelnými titulky (Rudé Právo 26.3.1991 - Katastrofální stav v zásobách krve, Lidové noviny 3.7.1991 už rovnou - Krevní katastrofa). Současně jsou předkládány dva návrhy, které by mohly vést k vážným problémům, když ne ke „katastrofě“. Prvním je snaha převést odpovědnost za transfúzní službu na nevládní organizace, druhým je tvrzení, že bychom dárcům krve měli „slušně zaplatit“.

Nad transfúzí kříž

V burcující kampani je velmi aktivní Československý červený kříž, který by chtěl hrát při získávání krve významnější úlohu. Už vloni poukazoval prezident ČSČK MUDr.RNDr.PhMr.Václav Burian, CSc., na to, že se Červený kříž účastní národních transfúzních programů v mnoha zemích. To je pravda, ale kromě Finska a Japonska je Kanada snad jedinou zemí, kde Červený kříž řídí odběr i distribuci krve. Tam je kontrolován a bohatě financován vládou, která nechce mít problémy v této politicky…