Rasisti v ulicích

V poslední době je možné vidět v pražských ulicích i na nádražích tlupy skinheads a pankáčů, kteří pořádají hony na Vietnamce. Rasismus je pravděpodobně jejich speciální léčebnou kůrou na komplexy méněcennosti, které v nás zanechal minulý režim. Sám jsem byl svědkem několika incidentů, při kterých tito ochránci rasy napadli vietnamské občany.

Před lety jsem se ujal jednoho Vietnamce a jazykově jsem ho připravoval na studium u nás. Velmi jsme se sblížili. Svého žáka Tuana jsem viděl dvakrát plakat. Poprvé, když mu kolemjdoucí občan plivl do tváře; podruhé, když ho jiný občan srazil v metru k zemi.

Loni na podzim jsem doprovázel jednoho ze známých Vietnamců na holešovické nádraží. Vlak měl značné zpoždění, vyšli jsme tedy před budovu nádraží. K mému vietnamskému příteli se po chvíli přitočil nějaký skin, přitiskl ho ke zdi a začal ho škrtit. Je mi šedesát šest let, přesto jsem se pokusil holohlavce odtrhnout. Obrátil se proti mně: „Co se do toho sereš?“ Pak poodešel s výhrůžkou: „Svině, za chvíli jsem tu s posilou.“ Ta se však nedostavila. Toho Vietnamce přepadli na témže místě během čtrnácti dnů už podruhé. Vyprávěl mi, že ho tehdy chytili dva mladíci s vyholenými lebkami a požadovali peníze. Dostali to, co měl v peněžence; poučen každodenní zkušeností svých kamarádů v ní měl asi deset korun v drobných mincích.

Pár dnů poté jsem viděl na Masarykově nádraží tři mladíky, kteří obstoupili jednoho Vietnamce a chtěli peníze. Když je odmítl vydat, udeřil ho…