Příliš přesná hranice mezi dobrem a zlem

Ve 2.čísle Přítomnosti se Jan Hloušek ve dvou krátkých statích zastal Saddáma Husajna ve jménu dialektiky. „Troufám si dokonce říci, že se projevila jistá euforie z toho, že jsme konečně jednou na správné straně. Hranice mezi Dobrem a Zlem se nám opět rýsuje s podezřele známou přesností: Saddám Husajn rozpouští lidi v kyselině a možná je to další Hitler.“

Svou intelektuální štítivost vůči nedialektičnosti projevil nejprve v rubrice Observatorium. Zlobí ho „sugestivní historická analogie“ mezi Saddámem Husajnem a Adolfem Hitlerem, kterou zveřejnil Hans Magnus Enzensberger v týdeníku Der Spiegel. Hlouškovo srdce naopak potěšil jistý R.Merkel, který v týdeníku Die Zeit spatřuje v uplatnění zastaralého konceptu spravedlivé války „atavismus reálné politiky“.

Po této vstupní letecké přípravě vyráží Jan Hloušek o dvě stránky dál v tučně vysázené poznámce k pozemní válce a trefuje se přímo do srdce měšťáka: „Český filistr uvyklý černobílému vidění se brání proti rozmývání hranice mezi Dobrem a Zlem.“ Tahle myšlenka mu zřejmě připadá tak nová a silná, že ji musel prodat v čísle dvakrát.)

Podnětem ke generálnímu útoku je provinění Vladimíra Justa, který - nepoučen dialektickým materialismem - vyjádřil v Literárních novinách (7.února) s nesnesitelnou jednoznačností své znechucení nad občasnými myšlenkovými výrony dvou moderátorů televizních zpráv.

Takovými důsledně „rozmytými“ kroky se uplatňuje dialektika J.Hlouška: Just podle něho "s úžasem zjišťuje, že Zvara…