Salvador a světová veřejnost

Deset let už trvá občanská válka v Salvadoru. Na jedné straně Američany podporovaná vláda, na druhé straně guerilly, cvičené a živené Kubou a ortegovskou Nikaraguou.

Počátek roku 1989 byl dost slibný - dohody mezi vládou a povstalci byly na obzoru. Sotva však v dubnových volbách zvítězila pravicová strana Arena, vypukly boje nanovo. 11.listopadu zaútočila Osvobozenecká fronta Farabunda Martího (FMLN) na hlavní město San Salvador. Hnala se jako vichřice, zabírala celé čtvrti, střílela z děl na prezidentský palác. Po deseti dnech všechno utichlo - s jedinou výjimkou.Při přepadu města zahynuly tři tisíce lidí, převážně civilistů. V noci 16.listopadu bylo však zastřeleno také šest jezuitů, pracujících na Středoamerické univerzitě (zemřela také jejich hospodyně a její dcera). Zatímco tisíce zabitých občanů hlavního města nestály světovému tisku za větší pozornost, jména šesti jezuitů vyvolala vlnu pobouření. Byli to lidé vzdělaní a známí, až na jednu výjimku Španělé z Evropy.Nebyli to zdaleka první kněží, zabití v této rozbouřené zemi. Jen v letech 1977–81 zahynulo deset duchovních osob; mezi 70 tisíci mrtvých, které už stála Salvador občanská válka, bylo ještě mnoho dalších církevních pracovníků - katechetů, sociálních pracovníků a řada dalších. V r.1980 marxističtí povstalci znásilnili a zabili čtyři americké misionářky, téhož roku zastřelili exponenti armády přímo při mši arcibiskupa Romera, který v kázání nabádal, aby vojáci poslouchali více své svědomí než…