Těžké časy západoněmeckých komunistů

Až do pádu Honeckerova režimu v NDR to vypadalo, že si západoněmečtí komunisté (Deutsche Kommunistische Partei, DKP) navždy podrží primát nejnudnější a nejnezajímavější komunistické strany Evropy, ne-li celého světa. Ukázalo se však, že i tato organizace měla svá sladká tajemství.V posledních letech se tato „strana proletariátu“ vyznačovala zásadní ignorancí situace v Sovětském svazu, ačkoliv předtím, v Brežněvově éře, si mohla nohy uběhat, aby vždy jako první rozbalila červený koberec. Přísně dbala na dodržování Honeckerovy linie, která přece zastupovala „lepší část“ Německa. Ve zlých imperialistických kruzích Západu se tvrdilo, že to není zadarmo. DKP si takovými výmysly hlavu nezatěžovala a často je ani oficiálně nedementovala. Zato po loňském zhroucení své východoněmecké sestry musela sdělit, že z finančních důvodů propustí v nejkratší zákonné lhůtě 3.000 placených zaměstnanců svého aparátu, protože jí došly finance. Spíše by bylo na místě - už jí z NDR nedošly…Dále to šlo ráz na ráz, členstvo se ze značné části (40%) rozhodlo nespojovat svou budoucnost s DKP, a tak jich z 25.000 zůstalo nanejvýš 15.000. Když se pak jednalo o podniky, které pracovaly ve stínu DKP, ukázalo se, že žádný z nich není veden pod hlavičkou strany, nýbrž jeden vedle druhého má jiného zajímavého majitele. Byl jím Alexander Schalck-Golodkowski, bývalý státní tajemník NDR, jehož úkolem bylo obstarávat devizy pro SED (Jednotná socialistická strana, východoněmečtí komunisté) a pod jehož režií…