Cesta k míru

Tak, jak se postupně zbavujeme propagandistického nánosu, který ulpěl na hodnocení historických událostí na Blízkém východě, vystupuje na povrch nový obraz. Toho nánosu je ale ještě dost na to, aby v myšlení lidí převažoval názor připouštějící, že první arabsko-izraelská válka sice nebyla agresí sionistů proti Arabům, jak se v některých normalizačních publikacích uvádělo nebo naznačovalo, ale válka suezská a šestidenní jí už byly, stejně jako izraelské operace v Libanonu (jde o konflikty z let 1956, 1967 a 1982). Je proto nutné pohlédnout na blízkovýchodní krizi bez všech dosud dominujících optických klamů a fata morgán. Komunistická propaganda, která vždy dokázala mistrně překroutit historii podle vzorce: intervence rovná se bratrská pomoc, si dala obzvláště záležet na tom, aby vina za všechny arabsko-izraelské incidenty padla na hlavu židovského státu.Tvrdit, že izraelská armáda provedla v letech 1956, 1967 a 1982 agresi, a neříci přitom celou pravdu je totéž jako vytrhnout při hodinách dějepisu ze souvislostí poslední světové války vojenské akce protihitlerovské koalice a učit žáky, že Spojenci provedli v pětačtyřicátém roce agresi proti Německu. Snad zní toto srovnání příliš vyhraněně, ale seriózní konfrontace s historickou realitou hovoří jasnou řečí. Izraelci nikdy nebyli tak neprozíraví jako Evropané, kteří nechali Německo během krátkého období jednoho čtvrtstoletí rozpoutat či spolurozpoutat dvě světové války a zmasakrovat podle tehdejších znalostí…