Jako v Praze a všude

Město R. leží na sever od Prahy, poblíž kopce, který vešel heroikomicky do historie Čech. Nad městem velký zámek, dříve hrad. Podobně jako v Praze, příliš velká hlava na tělíčku města. V zámku, jako jinde, vojáci. Jako v Praze v jízdárně sídlí galerie a pro okresní panstvo byl Mikuláš Medek podobným zplozencem pekla jako pro panstvo vyšší kategorie Franz Kafka. Teče tu, jako v Praze, pěkná řeka, dokonce větší a špinavější. Je tu i starý židovský hřbitov, kvůli kterému jsme přijeli.

Ve městě je také nový židovský hřbitov, založený r.1890, ale ten už to má za sebou. Ještě docela nedávno stála za jeho brankou obřadní síň v maurském slohu. Dnes z ní zbylo jen obvodové zdivo, prostor k modlitbě vyplňuje propadlá, vyhořelá střecha. Uvnitř hřbitova plevelné stromy a keře, zeď pobořená, na jednom místě dokonce natolik, že se dá dovnitř vjet nákladním autem. Pro náhrobky a mramorové desky si prý lidé jezdili zdaleka; snad tu byl někdo potřebný až ze Slovenska. Náhrobků zbylo jen pár: několik v zadní části, kde se pohřbívaly děti (tady jsou i otevřené hroby), jeden v prostřední části, napolo schovaný pod smetím. Lze na něm přečíst vzkaz panu Otto Weinbergerovi, který zemřel 24.8. 1915. Spi sladce, drahý bratře.Starý hřbitov leží ve stránci při silnici, procházející bývalým ghettem. Je ohrazen nízkou zdí se zbytky drátěného plotu; zeď je místy provalená, její horní část nahradila zadní stěna novostavby garáží. Těžko proniknutelnou houštinu rozděluje pár cestiček, které tu…