Tři zdroje neklidu
"Jsme svědky neklidu ve společnosti," řekl Václav Havel 14.května při nedělních hovorech z Lán. Ten neklid se projevuje všelijak. Předně pocitem nejistoty u těch nejobyčejnějších.
„Jsme svědky neklidu ve společnosti,“ řekl Václav Havel 14.května při nedělních hovorech z Lán. Ten neklid se projevuje všelijak. Předně pocitem nejistoty u těch nejobyčejnějších. Také zvýšenou agresí oněch méně zvládnutelných. Pan prezident říká: „Já tomu neklidu nejen rozumím, já jej sdílím.“ - Nevím, jestli se dá neklid sdílet. A nevím, jestli je neklid naší politické špičky totožný s neklidem nás ostatních. Jaké jsou důvody tohoto neklidu? Je to hon na Romy? Nebo stálé nejasnosti, jak to vlastně bylo 17.listopadu? Kolik bylo center, co je s bývalými estébáky? Jak dopadnou volby? Bude nezaměstnanost? Jak se budeme mít, hůř?
Za první zdroj neklidu považuji POHYB. Náhlý, překotný pohyb, jehož jsme všichni součástí. Začal koncem minulého roku a stále trvá. Denně se něco podstatného může změnit. Vyměnili někoho ve vládě? A proč? Zatkli někoho? Propustili někoho? Kdo spolupracoval s StB? Co se chystá? - Součástí velkého pohybu přítomnosti je nehybnost minulosti, stagnace většiny. V tom jsme žili. Kromě vládnoucí špičky jsme všichni prahli po tom, aby komunisté padli. V tom jsme byli jednotní a po léta „nehybní“, ustálení. Teď už takový postoj nestačí. Máme jinou vládu, jiného prezidenta a jiné starosti. Je čas pohybu, jsme jím unášeni a mnozí o to nestojíme, vždyť spočívat v letargii bylo mnohem pohodlnější. Není možné se změnit přes noc ani za půl roku. Je těžké rozhýbat tělo, které dvacet, třicet, čtyřicet let trčelo na místě, bylo zastrašováno, odosobňováno a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu