Jako zápalná jiskra

Na Staroměstském náměstí byl odehrán koncert organizovaný anarchisty. nebyla to zdaleka jen „přehlídka nezvyklých hudebních žánrů“, ale demonstrace lidí rozhodnutých nespoléhat se na stát a nedůvěřujících mu. Podnětem k uspořádání akce byla touha anarchistů, z nichž mnozí se hlásí k hnutí punk, odsoudit a distancovat se od těch skinhedů a punků, kteří rozpoutali vlnu rasistických útoků na Romy a Vietnamce. Panovaly obavy z možného útoku skinheads, kterých bylo na Staroměstském náměstí několik desítek. „Možná si něco zkusej až se setmí, až budeme balit aparaturu,“ řekl mi jeden z pořadatelů, „ale nás je tu padesát, co máme zbraně.“ „Pravda vítězí,“ hlásá nápis na pomníku Jana Husa, „ale musí se jí třeba pomoct,“ jako by říkaly řetězy, nože a tyče mezi účastníky koncertu porůznu poschovávané, nebo naopak s jistou hrdostí veřejně nošené a ukazované. Odpolední slunce se zalesklo i na mačetě, dýky zůstaly v pochvách pod bundami, ojedinělí tanečníci poga občas zamávali dřevěnými tyčemi, kromě několika šťouchanců ale k žádným srážkám nedošlo. Jeden procházející Rom byl sice skiny sražen na zem, ale: „Do voleb se nic dít nebude,“ vyjádřil se jeden z holohlavých. Písně anarchistických a punkových kapel byly prokládány proslovy, kritikou komunistů, rasistů a fašistů. Při výpadech proti Republikánské straně se ozvali i přítomní skinheads, citlivě, anglicky: „Fuck you!“ Na koncert, který byl daleko spíše než pouhou rockovou přehlídkou velmi vážně míněnou solidarizační akcí, přišli…