Odepsaný penzista se dočkal

Čerstvý nájemník Elysejského paláce zbořil další tabu. Nicolas Sarkozy se tento týden po více než třiceti letech stal prvním francouzským prezidentem, který ve svém sídle přijal zástupce extrémní pravice.

Tato událost sice nevyvolala žádnou bouři, ale přesto je to z jistého pohledu zlom. Elysejský palác byl s různě dlouhými přestávkami sídlem francouzských prezidentů od dob II. republiky (1848). Opravdovým symbolem hlavy státu se však stal až od roku 1958, kdy z iniciativy Charlese de Gaulla vznikla současná V. republika.

Jako každá budova zatížená dějinami má i tento palác vzrušující historii. Král Ludvík XV. ho koupil pro svou milenku markýzu de Pompadour. Těsně po francouzské revoluci se honosná stavba proměnila v obrovskou lidovou tančírnu. Za Napoleona Bonaparta zde žila jeho žena Josefína, později tady pobýval ruský car Alexandr III.

Nedávní prezidenti Francie tuto budovu obohatili zase jinými historkami. Urostlý Charles de Gaulle tam nechtěl spávat kvůli krátkým postelím. Když Valery Giscard d´Estaigne v roce 1981 prohrál volby s Francoisem Mitterrandem, po předání moci odešel pěšky se slibem, že se v paláci už nikdy neukáže. Dodnes ho plní. Jacques Chirac se pod zlatými štukami pro změnu cítil jako ryba ve vodě a na dece s oblibou chytal bronz v přilehlé zahradě.

Od včerejška má Elysejský palác další kuriozitu. To, že ve svém sídle nepřijímají zástupce extrémní pravice, bylo nepsaným pravidlem všech prezidentů a pro ultranacionalistu Jeana Marie Le Pena to až do minulé středy platilo spolehlivě.

Mitterrand i Chirac ho dlouhá desetiletí ostentativně ignorovali. Posledně jmenovaný s ním před pěti roky dokonce odmítnul diskutovat v televizní debatě finalistů volebního klání.

Současný prezident Nicolas Sarkozy však rád boří zažité zvyklosti a před odletem na dnešní schůzku Evropské unie o dalším osudu evropské ústavy stárnoucího Le Pena přijal. „Informoval mě o svých evropských plánech, zatímco já jsem mu zopakoval to, co už ví, že se v této otázce zásadně lišíme,“ řekl poté Le Pen a dodal: „Každopádně to ale bylo demokratické gesto.“

Nejzajímavější na celé věci je určitě fakt, že setkání nevyvolalo nijak bouřlivou reakci ani v samotné Francii. Možná se tím jen potvrzuje, že Le Pena už všichni vnímají jako odepsaného penzistu. A jeho kdysi silnou a obávanou stranu vidí jako marginální partaj. Výsledky nedávných prezidentských i parlamentních voleb to každopádně potvrdily.