Zpráva z ohniska nákazy v USA: Začali jsme nejhorším možným scénářem

První nakažený pacient na území Spojených států, kterého americké úřady identifikovaly 21. ledna 2020, do země přiletěl z čínského Wu-chanu. Přistál v Seattlu, největším městě státu Washington, v němž žije bezmála 750 tisíc obyvatel. Problém s koronavirem během jeho léčení pak na pět týdnů „usnul“: Američané žili v domnění, že v jejich zemi se nic dramatického neděje. Když se o nákaze koronavirem doslechli podruhé, bylo to již za tragických okolností.

Nemoc Covid-19 se 29. února přihlásila v podobě smrti v domě pro seniory ve městě Kirkland, které leží severně od Seattlu. Mezi obyvateli domova důchodců choroba již nějakou dobu kolovala, ale zaměstnanci symptomům nepřikládali váhu, anebo je vůbec nezaznamenali. V domově pro seniory se stovkou lůžek od té doby zemřelo dalších 23 lidí. Jak se virus mezi seniory objevil, není jisté; z jeho genetické stopy se však zdá, že jde o stejný druh viru, jaký do Seattlu přivezl pacient nula. Ten mohl během šesti dnů od příletu do USA, kdy se o jeho nemoci ještě nevědělo, nakazit mezi 300 až 500 lidmi; to je však jen střední odhad.

Spojené státy dnes hlásí už přes 1000 nakažených a třetina z nich je ze státu Washington, kde také došlo k nejvíc úmrtím. Drtivá většina tamních obětí má nějakou vazbu právě na domov důchodců v Kirklandu, virus se mezitím objevil v dalších zařízeních pro seniory. Statistické modely, které vyhodnocují data o zjištěných, vyléčených i potenciálních nakažených, udávají, že k oficiálním číslům z jakéhokoliv státu na světě je v současnosti nutné připojit přinejmenším jednu, ale vyloučené nejsou ani dvě nuly.

Žádné karantény, málo testů

„V Kirklandu došlo k opravdové katastrofě. Prostředí domů pro seniory a léčeben dlouhodobě nemocných dobře znám, protože jsem v nich patnáct let pracovala,“ říká Silvia Sauvé, zdravotní sestra, která v současnosti působí na jednotce intenzivní péče v nemocnici v malém městě Auburn, jež je od Seattlu vzdálené přibližně 20 minut jízdy autem. Rodačka z Českých Budějovic žije v USA od roku 2001, americké občanství získala roku 2011. „Úřady sice budou dál vyšetřovat, co se v Kirklandu stalo, předpokládám, že ze zjištěných pochybení budou chtít vyvozovat důsledky, ale dnes už se virus nedá zastavit,“ míní.

Okresy státu Washington, který je epicentrem nákazy, sice začaly přistupovat k razantnějším preventivním opatřením, například omezovat veřejné akce a zakazovat návštěvy v domovech důchodců, ale do čtvrtka nedošlo k plošnému zavírání škol ani úřadů. „Aspoň testování ale probíhá ve vyšší míře než minulý týden, zčásti proto, že se ho ujaly soukromé laboratoře. Zpočátku bylo testů skutečně málo,“ říká Sauvé a upřesňuje, že všechny žádosti o testování i vzorky směřovaly do amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC).

„Nejdřív byl protokol v nemocnicích velmi přísný: s každým podezřením na koronavirus jsme se museli obracet na CDC, kde se rozhodovalo o tom, zdali pacienta otestovat. Centrum často řeklo, že ne, i když jsme jako zdravotníci měli oprávněné podezření, že by o koronavirus mohlo jít,“ přibližuje říká Sauvé. Situaci v USA průběžně srovnává s českou realitou, ale přiznává, že nemá názor na to, který postup je lepší. Obě země mají rezervy ve srovnatelných oblastech, například v malé intenzitě testování, s tím rozdílem, že Česko je ve srovnání s USA rychlejší v zavádění plošných opatření a zákazů. „Směrnice v naší nemocnici se změnily v posledních třech dnech. Teď už testujeme plošně a hodně, proto také čísla o nakažených exponenciálně rostou.“

Jedna rouška, tři děti, manžel po nemoci

Matka tří dětí, pracuje na jednotce intenzivní péče, čili na oddělení, kde se mohou ocitnout pacienti s nejtěžším průběhem nemoci Covid-19. Ochranné pomůcky, jež nemocnice zaměstnancům poskytuje, jsou však identické s těmi, které zdravotníci používají v případě kontaktu s pacienty s chřipkou, která je také kapénkově infekční. „Kupodivu nám nedávají respirátory, ale roušky, a ty teď bohužel docházejí. Je to trochu děsivé, jsme na prahu epidemie, ale před pár dny nám do nemocnice přišel e-mail s tím, že pokud nezačneme šetřit a přidělovat si jednu roušku na dvanáctihodinovou směnu, zásoby nám dojdou během dne či dvou,“ přibližuje Silvia Sauvé a dodává, že za jiných okolností by jí porušení protokolu při opouštění infekčního oddělení hrozil postih.

„Kdybych v běžném režimu použitou roušku nezahodila, budu mít potíže. Nemocnice si velmi hlídá, aby pacientům nezpůsobila infekci. Pokud se totiž prokáže, že u někoho propukne zápal plic po nástupu do nemocnice jen proto, že nebyl sterilně intubován, pojišťovna nemusí péči zaplatit,“ vysvětluje zdravotní sestra.

Sauvé připouští, že je z přístupu amerických úřadů ke koronaviru poněkud nervózní. Na jednu stranu si sice cení šance něco vrátit společnosti, která ji před lety přijala a dala jí druhý domov, obává se však, že by mohla skrze své děti, které často bývají tichými přenašeči viru, nakazit jejich otce- svého exmanžela, který nedávno prodělal chemoterapii. „Máme také babičku, která má spoustu komorbidit, čili zdravotních obtíží, na něž by koronavirus mohl nasednout, a ta ho také rozhodně chytit nesmí,“ říká Sauvé, která si do práce začala vozit ještě jednu sadu čistého oblečení – za normálních okolností by se domů vracela autem v pracovní uniformě, poslední dva týdny se však převléká ještě v zaměstnání.

Ve snaze ochránit své blízké Silvia Sauvé zvažuje, že by se načas přestěhovala do hotelu. Nejmladší, devítiletou dceru by musela svěřit do péče už dospělé, prvorozené dceři. „Chápu, že nějak fungovat musíme, než se situace vyřeší – nadřízení nám psali, že pracují na tom, abychom nakonec pomůcky dostali, ale docela by mě zajímalo, kde se vezmou, když jsou vykoupené,“ uvažuje. „Na druhou stranu, nějak si s tím poradit musíme, ostatně za to jsme placení, a proto jsme chodili do školy, že?“