Zkušenosti z Lombardie: Začalo to nenápadně a pak už bylo pozdě

Zhruba po dvou týdnech izolace se opatrně začínají objevovat z Itálie i první dobré zprávy. Počet nových případů v celé zemi stagnuje, ačkoli je testováno až 27 tisíc lidí denně. Itálie registruje nejnižší procentuální nárůst případů od začátku epidemie - pohybuje se jen v jednociferných číslech. A platí to i pro nejzasaženější Lombardii, kde se epidemie koronaviru dostala do rozměrů, jež jsou varováním pro celý svět. Celkový počet nakažených v Itálii vyšplhal na téměř 75 tisíc, 9 362 lidí se zatím uzdravilo a 7500 lidí zemřelo; 4 474 z obětí pandemie je právě v Lombardii. Jak upozorňuje premiér Giuseppe Conte, o dalším vývoji definitivně rozhodne příští týden.

Jedna věc je však více než jasná už teď - Itálie situaci na začátku nezachytila včas, byť za tím nebyl ani tak liknavý přístup jako spíš bezprecedentnost situace a nedostatečné porozumění síle blížící se epidemie, která v té době ještě v Evropě nebyla zdaleka tolik rozvinutá.  Zhruba ve stejné době, kdy už nákaza na severu nenápadně získávala na síle, snažili se politici obyvatele Lombardie uklidňovat a doporučovali jim, aby se nebáli žít společenským životem jako dosud. I s dalším vývojem vláda zpočátku volila jen pozvolné kroky, a Itálie tak ztratila v boji s epidemií důležité první dny, které se ukázaly jako zásadními. Opatření přicházela na řadu až pozvolna a postupně – a ta nejpřísnější až v poslední době, kdy už oficiální čísla udávají 70 tisíc nakažených a téměř sedm tisíc mrtvých. Dnes už jsou ulice prázdné a většina lidí karanténu dodržuje. Ostatně ti, nichž by policejní hlídka zjistila neoprávněný pohyb, zaplatí místo původních 206 až tři tisíc eur. A lidem s koronavirem, kteří by porušili domácí karanténu, hrozí až pětileté vězení.

I v nejzasaženějším místě Lombardie, městě Bergamu, se začala nákaza během února zprvu násobit nenápadně. 20. února přišel s jasnými symptomy koronaviru takzvaný Pacient jedna (mimochodem právě ve čtvrtek Itálie oznámila jeho uzdravení). Problémem ale je, že tento 38letý muž nejspíš nebyl první nákazou v regionu. “Ten, koho nazýváme Pacient jedna, byl pravděpodobně tak Pacient 200,” upozorňuje epidemiolog Fabrizio Pregliasco v listu New York Times.

Doktorka Sylvia Bignamini, ředitelka bergamské kliniky Svatého Františka, provedla koncem února ve své nemocnici první test na koronavirus u sestřičky, která pracovala v domově pro seniory. „Než přišly pozitivní výsledky, symptomy se projevily u sedmi seniorů a od nich se nákaza rozšířila do všech stran,” popisuje nárůst v rozhovoru pro Channel 4 News. Vláda pak 22. února vyhlásila první větší opatření: zhruba v deseti městech severních regionů Itálie vznikla tzv. zona rossa se zákazem veřejného shromažďování a volného pohybu.

Opatření se týkalo zhruba 50 tisíc obyvatel, ale podle mnohých bylo příliš vágní - starostové tamních měst sami žádali vládu o další opatření a drastičtější izolaci. Nemocnice s rostoucím počtem pacientů se všemožně snažily zabránit nekontrolovanému šíření viru, rušily návštěvy a u vchodů zřídily kontrolu symptomů všech přicházejících - ale už bylo pozdě. “V tu chvíli byl totiž virus v podstatě všude, v okolí i ve městě, a v takové situaci už virus kontrolovat nemůžete, už není možné ho zastavit,” varuje doktorka Bignamini.

V současnosti je v Bergamu 6 728 nakažených a mrtví přibývají každý den. Kromě pomalých opatření vědci vysvětlují vysokou úmrtnost nakažených v Itálii různými způsoby. Jednak věkový průměrem obětí, který tu činí 80,4 let, a většinou trpí dalšími zdravotními komplikacemi. A pak také dlouhověkostí - v Itálii tvoří 23,3 procenta populace lidé starší 65 let, evropský průměr je 19,7 procenta.  Pod hranicí 60 let bylo je jen jedno procento úmrtí na koronavirus, zatímco úmrtnost pacientů ve věkové skupině nad 80 let činí víc než 22 procent.

Smrtnost je v Lombardii nejméně dvojnásobně vyšší, než udává Čína – a mnohem vyšší než v jiných oblastech Itálie. Například v Benátsku je tříprocentní, zatímco v Lombardii umírá v průměru 12 procent pacientů. “Není to ale tak, že v Lombardii umírá procentuálně víc nakažených. Ve skutečnosti je totiž počet infikovaných mnohem vyšší, ale nejsou detekováni. Pokud počítáme s průměrnou tříprocentní smrtností, lze nejen hypotetizovat, ale říci, že v Lombardii existuje asi 100 tisíc nakažených, nikoliv pouhých 25 tisíc případů. Taková je realita. Ta nízká čísla totiž nevystihují katastrofu, kterou zažíváme,” vysvětlil listu Globalist Andrea Crisanti , profesor epidemiologie a virologie z nemocnice při univerzitě v Padově.

V Bergamu se odehrává zásadní bitva, ale čísla se zvyšují i v Brescii a velké obavy panují ohledně vývoje v Milánu. Tady by se případný scénář z Bergama vzhledem k mnohem většímu počtu obyvatel opakoval v jiném rozměru. Pro mírný optimismus hovří to, že se pomalu projevují první pozitivní výsledky karantény - ale odhady dalšího vývoje jsou každpádně opatrné. Podle optimistických odhadů se Itálie blíží k tzv. plateau, kdy se růst nákazy zastaví a poté by měl počet obětí i nově nakažených radikálněji klesat. Itálie se tak přesvědčila, že jediným způsobem, jak zastavit virus, je radikálně zmrazit pohyb lidí.

Doktorka Bignamini je přitom sama jedním z mnoha lékařů, kteří se v Itálii koronavirem nakazili. Vysvětluje, že při kontaktu s pacienty vždy nosila veškeré ochranné prostředky, ale přiznává, že když jednala s kolegy-zdravotníky, nebyla tak ostražitá. Podle statistik, které denně uveřejňuje Istituto Superiore di Sanità, bylo dosud virem nakaženo 4824 zdravotníků. 33 doktorů zemřelo, z toho 19 v Lombardii. Působení viru závisí nejen na stáří a zdravotním stavu, ale i na množství viru a délce, po jakou je mu člověk vystaven. K oslabenému zdravotnickému personálu v Itálii přijíždí v posledních dnech na pomoc kolegové ze zahraničí, konkrétně z Kuby a Ruska. Materiální pomoc pak poslala Čína.

O to víc si tak Itálie stěžuje na nedostatek vůle k akutní pomoci od  ostatních evropských zemí, která se často soustředí na domácí zvládání epidemie. Vláda se zároveň snaží vyčíslit ekonomický dopad z výpadku výroby, obchodu, dopravy, služeb i cestovního ruchu: ztráty z karantény mohou dosáhnout až desítky miliard eur. Současně Řím upozorňuje další evropské země, že hlubokému propadu se není možné vyhnout – a že ho zmírní rozhodné a rychlé jednání Evropské unie a jednotná reakce Bruselu. Spolu s devíti dalšími zeměmi eurozóny (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Slovinsko, Irsko) už Itálie zažádala Evropskou unii o dlouhodobé financování boje proti ztrátám způsobeným koronavirovou krizí.

“Všichni čelíme šoku, za který žádná země nenese odpovědnost, ale jehož negativními důsledky všichni trpí,” uvedly v dopisu signatářské země. Navrhují proto vytvoření společného dluhového nástroje, jenž by zajistil stabilní financování škod způsobených pandemií – tedy s dostatečně vysokou částkou s dlouhodobou splatností. Německo a Nizozemsko se zatím staví odmítavě, ale probíhají další jednání. V současném době už takřka není nutné dodávat, že kvůli karanténám pouze virtuálně, v rámci videokonferencí.