Vědci objevili sedm „Zemí“ obíhajících okolo červeného trpaslíka

Loni objevili astronomové potenciálně obyvatelnou planetu u Proximy Centauri, nejbližší hvězdy ke Slunci, a nyní přicházejí s podobnou senzací. U nenápadné, mimořádně chladné stálice v souhvězdí Vodnáře nalezli výjimečný planetární systém, který sice připomíná spíše soustavu měsíců Jupiteru či Saturnu, ale nabízí zajímavou příležitost k pátrání po životě v kosmu.

Soustavu tvoří hned sedm planet, které se velikostí podobají Zemi. Tři z nich se navíc nacházejí v takzvané obyvatelné zóně, což znamená, že na jejich povrchu může být kapalná voda. Přinejmenším šest jsou kamenná tělesa, o sedmé se to neví s jistotou. Ještě nikdy se nepodařilo nalézt tolik planet zemského typu u jedné hvězdy, a navíc relativně blízko od Země – ve vzdálenosti „pouhých“ 40 světelných let. Objev zveřejňuje mezinárodní tým astronomů v časopise Nature.

Červený trpaslík TRAPPIST-1, kolem kterého tělesa obíhají, velikostí jen o málo převyšuje planetu Jupiter. Všechny nalezené planety jsou k němu blíže než Merkur ke Slunci; hvězda je však natolik chladná, že se oběžnice ani v této nepatrné vzdálenosti „neupeče“. Na té nejvzdálenější je dokonce podle výpočtů taková zima, že by na ní případná voda nejspíš zmrzla, alespoň pokud tu není nějaký další zdroj tepla. Představit si to lze, planetu mohou zahřívat slapové síly, vnitřní deformace související s oběhem kolem hvězdy.

Na třech planetách nejbližších hvězdě je přece jen příliš horko – pokud tu jsou moře či jezera, pak jen v malých oblastech například blízko pólů. Prostřední tři oběžnice však představují trefu do černého – nacházejí se v té „správné“ vzdálenosti od hvězdy a na jejich povrchu by mohl být oceán.

Ke sledování nenápadné stálice ve Vodnáři, souhvězdí, které lze v našich zeměpisných šířkách pozorovat nejlépe v září a říjnu, vědci používali velké evropské dalekohledy umístěné v Chile a také kosmický teleskop Spitzer, který patří NASA. Planety se podařilo nalézt pomocí takzvaného zákrytu – poklesu jasu hvězdy v okamžiku, kdy se planeta ocitne mezi ní a Zemí.

Loni objevená planeta u Proximy Centauri je vzrušující především proto, že je tak blízko k nám – jen zhruba čtyři světelné roky od Země. Proxima však deptá své okolí výšlehy rentgenového záření a vhodné podmínky k životu na její oběžnici proto nejspíš nepanují. Jak si v tomto ohledu počíná hvězda TRAPPIST-1, zatím nevíme. Červení trpaslíci však mají k podobnému chování sklony, takže případné organismy to u těchto hvězd nejspíš nemají jednoduché. Některá zahraniční média už nicméně ohlašují objev tak, že je to první reálná možnost najít život za hranicemi sluneční soustavy.

Více o planetách u hvězdy TRAPPIST-1 může v následujících letech prozradit především vesmírný teleskop Jamese Webba, který má odstartovat do kosmu příští rok. Bude pozorovat zákryty hvězd v infračerveném spektru a měl by umět zjistit, zda je v atmosférách planet například kyslík nebo vodní pára.

Odhlédneme-li od červených trpaslíků, chladných malých hvězd, které se od té naší dost liší, slibují si vědci hodně od sondy PLATO, která by od poloviny příští dekády měla hledat planety u hvězd podobných Slunci. Ve stejné době by měl začít fungovat také Evropský extrémně velký teleskop (European Extremely Large Telescope, E-ELT), který se coby součást Evropské jižní observatoře staví opět v Chile.

Podle astronoma Petra Kabatha z Astronomického ústavu AV ČR by měl rodící „mastodont“ E-ELT dokonce některé planety umět vyfotografovat: půjde však spíše o tělesa, která jsou blíže Zemi než nově objevená soustava ve Vodnáři a která zároveň obíhají dále od své hvězdy, takže se jejich světlo tolik nemíchá se světlem stálice.

Ani pak nepůjde o žádnou dokonalou fotografii, ale jen o několik svítících světelných bodů. I z nich lze nicméně mnohé poznat, především právě složení atmosféry. Lze tedy čekat, že počínaje příštím rokem se začneme dozvídat, kolik „Zemí“ ve vesmíru kolem nás skutečně je.