Ty sudetské ruiny mají zvláštní energii

Co se stane, když tajemná louka v česko-německém pohraničí na týden ožije uměním? O tom se lze přesvědčit od 28. do 30. srpna  na festivalu v zaniklé osadě Königsmühle, kde se mísí landart s divadlem a hudbou v kulisách krušnohorské krajiny. Už čtvrtým rokem ho pořádá dokumentarista Petr Mikšíček.

Co si pod festivalem v Königsmühle představit?

Je to v podstatě přehlídka krajinného umění inspirovaného pohraničím, kde se scházejí Češi, Němci a další. Hlavním lákadlem je i síla toho místa samotného – do Königsmühle nevede žádná silnice, musíte autem projet Loučnou pod Klínovcem nebo Fichtelbergem, kde je plno turistů, jsou tam vleky a podobně. Dojedete do obce Háj, kde necháte auto, to už je taková klidná rekreační oblast. A pak se vydáte pěšky přes poslední hřeben, loukou dolů do Königsmühle, kde už není prostě nic než klid. To místo má velmi zvláštní energii, chodívají tam meditovat skupinky jogínů, vyhledávají ho ekopsychologové… Tím, že tam jsou jen ruiny, nevíte, v jaké době se vlastně přesně nacházíte. Uspořádání toho setkání právě tam je naším krátkodobějším cílem. A tím druhým je pokusit se ho co nejvíc uchovat.

Proč je to potřeba?

Fouká tam silný vítr a jsou tam drsné zimy, za ty čtyři roky, co se tam pohybuji, vidím, jak to před očima padá. Nejakutnějším problémem je, že v hlavní budově odpadává jeden roh bývalé mlýnské budovy, který s sebou vezme asi jednu zeď. Stůj co stůj se to tedy letos musí svázat ocelovým lanem, jinak bude příští rok po srandě.

Zaniklých obcí a hezkých míst je v Krušných horách řada, proč jste si tedy pro festival vybrali právě Königsmühle?

Většinu ostatních vesnic v pohraničí srovnala v 50. letech se zemí armáda; zničila tehdy 17 tisíc objektů. V Königsmühle – tedy Králově mlýně - ale stále stojí všech původních šest domů, což je naprostá rarita. Jinde se zpravidla zachoval tak jeden dům; a to ještě jen obvodová zídka, která je tak malá, že v létě zaroste trávou a není ji ani vidět. V Königsmühle jsou už sice také jen ruiny, ale všechny jsou vyšší než člověk. Po bývalém mlýnu tam zůstala nejen dvoupatrová budova, ale i náhon, kanál a rybníček a zbytek mlýnského kola. Königsmühle také stávalo na obchodní stezce mezi Annabergem a Kadaní a z té doby se tu zachovala úvozová, 5 metrů hluboká cesta, po které jezdily vozy skryté před očima lapků.

Jak Königsmühle uniklo drancování?

Mělo tu výhodu, že do něj nevede žádná solidní cesta a tím úvozem žádná technika neprojede. Vnitřek domů byl sice komplet rozebrán, obvodové zdi ale zůstaly. Oficiálně nicméně bylo místo jako zbourané označeno - takže Königsmühle zmizelo i z katastru a map, oficiálně tam žádná stavba nestojí. Záchrana ruin je nicméně dost obtížná, těžko lze žádat dotace na něco, co oficiálně neexistuje. Proto je jedním z našich cílů ty stavby oficializovat.

Že chcete Königsmühle zanést do katastru, jste tvrdili už při pořádání prvního ročníku, zatím to ale neklaplo.

Záleží na majiteli pozemku, tedy Lesích ČR. Už dva roky s nimi jednáme a máme od nich povolení na těch pozemcích na vlastní nebezpečí působit, ale nemají zájem ty ruiny oficializovat, museli by se o ně pak začít starat.

Jak ten nápad zkusit uspořádat tam festival v roce 2012 vůbec vznikl?

V roce 2011 jsem po zaniklých obcích Krušnohoří prováděl německé turisty a jedním z bodů bylo i Königsmühle. Výletu se tehdy účastnila i paní Rosemarie Ernst, která dnes bydlí kousek za hranicí, v Oberwiesentalu, ale jak se ukázalo, pochází právě z Königsmühle a je jediným dosud žijícím člověkem, který se tam narodil. Vyprávěla nám o tom, jak vesnice dřív fungovala, a všichni byli nadšení.

Pár týdnů na to jsem byl na treku v severním Norsku a mimo jiné jsem navštívil Kunst in Natur Land Art Bienale, celosvětové sympozium umělců, kteří využívají přírodní materiály dostupné na určitém místě a něco z nich tam vyrobí. Bylo to úžasné - a právě tam mě najednou napadlo, že Königsmühle by bylo ideálním místem pro nějakou interpretaci. Celý zbytek treku jsem přemýšlel, jak to udělat, a po návratu jsem se s kolegy z Antikomplexu domluvil, aby mi dali volnou ruku. Několikrát jsem se setkal právě s paní Ernst, která na základě našeho zájmu sepsala i dějiny její rodiny v Königsmühle – a podle nich jsme potom připravili pro první ročník divadelní představení.

Jaké opravy se za ty tři ročníky už podařily?

Limitující dosud byly finance – vloni byl první ročník, do kterého jsem nevkládal svoje vlastní peníze, do té doby jsem to vždy dotoval a peníze nezbyly. Každý ročník vyjde asi na 250 tisíc korun. Opravy tedy byly doposud jen velmi základní, zpevnili jsme na nejnutnějších místech obvodové zdi hlavní budovy, aby to bylo alespoň relativně bezpečné. Zkoušeli jsme to i přes kampaň na HitHitu, ale bohužel se nevydařila, vyžadovala si na propagaci víc práce, než jsem si mohl dovolit. Ještě běží, ale obávám se, že to neklapne. Letos jsme také dostali 140 tisíc od Česko-německého fondu budoucnosti plus něco vybereme na vstupném, které je 100 korun na tři dny; ale musíme pokrýt i honoráře umělců, takže na nějaké výraznější opravy budeme stejně muset sehnat nějaký grant.

Kdo se na přípravě festivalu dnes podílí?

Především sdružení Do Krajin, kterému předsedám. Jsou v něm lidé z Německa a Česka, které nadchl první ročník; nabil je energií a rozhodli se pořádat další. Pomáhá i Antikomplex a sdružení z Annabergu, které se jmenuje Lichtfabrik a provozuje tam kulturní centrum Neues Konsulat. Pomáhají hlavně s tvorbou programu a zajišťují na místě vegetariánskou kuchyni. Už v těchto dnech probíhají terénní úpravy, s nimiž nám zase vypomáhá město Loučná – „půjčilo“ nám na čtyři dny tři muže, kteří louku pomáhají vysekat. Dobrovolníků je kolem příprav kolem třiceti, z Česka i Německa.

Na co se tedy letos v Königsmühle těšit?

Přijede šest předních českých landartistů, řezbáři, hudebníci, divadelníci, básníci, lidé, kteří dělají sochy z oblázků, stoneballanceři. Všichni se tu potkají, týden budou festival a umělecké objekty připravovat, a potom je tu nechají. Do toho působí nesmírně silně samo údolí, které je v podstatě největší zdejší landartovou instalací. Pátek bude hodně tanečně hudební, přijede mimo jiné slovenská Romanika a Ummananda ze Španělska.

V sobotu dopoledne zase proběhne divadelní procházka na hraničním přechodu v Loučné s místní legendou, pouličním divadlem Viktora Braunreitera. Chebské divadlo v neděli zahraje hru Cejch, což je taková bible všech sudetofilů - od osidlování Krušnohoří ve 13. století až po současnost. Kromě toho tu bude tvořit oněch šest landartistů, chystají i workshop. Veškerý program bude probíhat jako vždy dvojjazyčně, česky a německy. Každý rok jezdí tak 500 až 600 lidí - tak doufáme, že letos to bude podobné.