Mámivá radost Jiřího Kratochvila

První překážka, na niž narazí ten, kdo se pokouší recenzovat román Jiřího Kratochvila Uprostřed nocí zpěv (a vlastně všechny jeho romány), je stylové zařazení. Může to být realistický román, budeme-li souhlasit s tím, že realismus nemusí zachycovat jen každodenní viditelný život, ale i sny, představy, strachy a možnosti.

Pokud by se nám nálepka realismu zdála pro tuhle úžasnou prózu přízemní, můžeme ji klidně vyměnit za jinou – třeba postmodernismus (kde jinde než v postmoderním románu by se vyskytoval kůň v prvním patře měšťanského domu v centru Brna či proměny mystického otce od brazilského pátera až k Stalinově favoritce Sulice), nebo třeba magický realismus, protože město, Brno, zde hraje neméně důležitou roli než Márquezovo Macondo, byť Kratochvilovo Brno je možná magičtější a lákavější nejen než Macondo, ale hlavně než to každodenní, všední, blízké Brno.

Snaha o přesné stylové zařazení je ovšem nejen marná, ale i zbytečná ze dvou důvodů – stejně jako se ve světě Jiřího Kratochvila prolíná „skutečné“ Brno s vymyšleným, prolíná se v něm život s literaturou, denní skutečnosti a noční fantazie, andělské hodinky s upířími, abych citovala jeden fascinující motiv z románu. A ten druhý důvod? Jiří Kratochvil je mimořádný spisovatel právě proto, že jeho styl je výjimečný, ojedinělý a neopakovatelný, jakkoliv to může znít až příliš pateticky.

V románu Uprostřed nocí zpěv se prolínají dva velmi podobné příběhy o hledání otce. Možná bychom v nich mohli dokonce hledat dvě podoby jednoho hrdiny: reálnou a méně reálnou, „dnovou“ a snovou…

Hrdinou toho realističtějšího je chlapec jménem Petr. Na konci války, kdy román začíná, mu je pět let. V roce 1950, tedy v Petrových deseti letech, odchází jeho otec do emigrace a už se Petrovi nikdy neozve. Petr pak žije s maminkou a dědečkem a prožívá to, co prožívala spousta dětí v padesátých letech: domovní prohlídky, nucené stěhování z Běhounské na Pekařskou (pokud někdo nezná Brno, tak to znamená stěhování z luxusního bytu v centru do pochybného bytu v pochybné čtvrti, byť ty dva světy od sebe nejsou vzdáleny víc než dvacet minut pěšky – ale existuje vůbec Kratochvilův čtenář, který by nepodlehl kouzlu Brna?), výslechy, pokusy estébáků o průnik do dětského světa až po děsivý pokus o nucenou převýchovu dětí emigrantů v sanatoriu v Jeseníkách (dojímavý motiv dětí jako rukojmích režimu zla se vyskytuje i v jiném Kratochvilově díle – románu Lehni, bestie!).

Hrdina druhého, fantasknějšího příběhu je o pět let mladší než Petr. Je počat 25. dubna 1945, když jeho budoucí maminku znásilní šestnáct vojáků Rudé armády – a navíc ještě jeden, tajemný sedmnáctý muž, a právě o něm se hrdina domnívá, že to je jeho otec. Od dětství po něm pátrá a později se za hodně zvláštních okolností (z roztrhaného dopisu, nalezeného v popelnici) dozví jeho jméno – páter M. S. Prudencio z Rio de Janeira. Napíše mu dopis, a aby byl dopis opravdu odeslán, namluví si na hlavní poště úřednici Kamilku-Popelku, dceru mocného komunistického papaláše (papánka), který pak ovlivňuje jeho další život a osud.

V závěru se pak oba příběhy překvapivým způsobem protnou a spojí.

Román byl dokončen 13. srpna 1989 (v zajetí Kratochvilova kouzla se marně snažím rozpomenout, jestli se mi v ten den nepřihodilo něco významného), poprvé vyšel v roce 1992 a tehdy ho lidé možná četli hlavně jako zpěv o ztracené svobodě.

Dnes, když už je pro nás svoboda znovu samozřejmostí, víc vnímáme mámivou radost z příběhu plného šalebně krásných, byť často smutných obrazů okouzlujícího světa.

Jiří Kratochvíl, Uprostřed nocí zpěv, Druhé město, Brno 2010, 251 stran

Markéta Hejkalová

je autorka románů Důkazy jejího života (2010), Kouzelník z Pekingu (2008), Slepičí lásky (2006), Vždycky jedna noc (2004) a Ženy a cizinci na konci tisíciletí (2002) a knih faktu Mika Waltari. Doba, život a knihy světoznámého spisovatele (2007), U nás v Evropě (2006) a Stručná historie států - Finsko (2003), překladatelka finské literatury (Mika Waltari, Arto Paasilinna), členka výboru Mezinárodního PEN klubu a místopředsedkyně jeho českého centra, zakladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Její knihy byly přeloženy do ruštiny a angličtiny.