Polejem se kvalitním betonem

Uprostřed jedné listopadové noci roku 2024 mě s kolegou vyhazují od vstupu do berlínského klubu KitKat. Zaměstnanci u dveří rychle registrují, že nemáme „kinky dress code“ (vnímám to nejspíš jako „vyzývavý, až vulgární“). Pro klub, proslulý už roky svým velmi otevřeným přístupem k sexualitě, je to norma. Víme, že náš outfit splňuje spíše místní „industry standard“ (striktní černá, kůže, barevný kožich, decentní sportovní boty). Přesto to zkoušíme. Přemlouváme osádku, že jsme „ze scény“ a rozhodně víme, jak se máme uvnitř chovat. Pokoušíme se prodat svůj autentický liberalismus. Marně. 

O rok dříve se ve tři ráno zkouším prosadit u vstupu do klubu Basement na okraji Williamsburgu v New Yorku, který lze označit zhruba za kvalitní alternativní mainstream. Procházím systémem několika kontrol (zbraně, drogy, ID) završených ústní zkouškou. „Víš, kdo je dnes na lineupu?“ ptá se s převahou obrovský mladý muž s masivním řetězem na krku. Mám docela našprtáno a o jednom z dnešních headlinerů (Tommy Four Seven) hrdě dodávám, že bude za měsíc hrát v „mém“ klubu Fuchs2 – někde ve střední Evropě.

Efekt je nula. „Proč chceš jít dovnitř sám? Kde máš holku?“ Krátká diskuse o tom, co hledám na tomhle místě ve svém věku, a po pár desítkách sekund vysvětlování uvolněný úsměv. Dostávám povolení zaplatit 25 dolarů, nechávám si přelepit objektiv na mobilu – a jdu dolů sledovat stroboskopy a zkoumat zvuk. 

Jsem ročník 1968 a reakce na popsaný „facecheck“ může být jednou z mnoha metafor generační propasti. Moji vrstevníci kroutí hlavou nad tím, že svět se zbláznil. Moje děti obracejí oči v sloup a moc nechápou, proč o tom mluvím. Ty zkušenější z „dětí“ připomínají, že přísnost u vstupu je součástí „bezpečného prostředí“ v dnešních klubech – a pokud se to někomu nezdá, není nutné se nikam cpát. Zkušenější z mé generace se spíš rozčilují: když nám bylo dvacet, u vstupu stačil lístek a „lidi se v klubech prostě občas porvali“. Nebo vytahují sdílenou vzpomínku na dobu, která v centru Prahy přiváděla na jedno místo „punkery, máničky, zlatou mládež, studenty, Romy i skinheady“.