Sáhli jsme na citlivé místo

Do Respektu jsi přišel v roce 1992, šest let předtím jsi dálkově studoval matfyz a při tom ses živil jako popelář. Jak ses tam ocitl?

Až tak divné to nebylo, před listopadem 1989 jsem se pohyboval dlouhá léta v undergroundu, z toho vyplýval i odpor k režimu…

… ten se projevoval jak?

Nic extra. Podobně jako všichni kolem jsem se vyhýbal vojně, chodil na zakázané koncerty a tak. Člověk nemusel nic moc dělat a byl podezřelý už jenom tím, jak vypadá, stačily dlouhé vlasy, a mohl skončit každou chvíli na policii. No a působil jsem taky v různých opozičních skupinách, hlavně katolických, a chodil na filozofické bytové semináře patočkovců.

Jak tedy do toho zapadla po osmadevadesátém dráha novináře?

Matematikou se člověk neuživil. Tehdy hodně mých kamarádů skončilo v politice nebo v novinách. Já do politiky nechtěl, byl jsem svědkem toho, jak do ní přichází taky hodně kariéristů, co se chtějí dostat do funkcí, a na tyhle lidi jsem neměl žaludek.

Nejdřív jsem byl v Prostoru, to byl časopis, který poměrně brzy zanikl. Takže když v Respektu vyhlásili konkurz, což jsem věděl od Michala Singera, který byl grafik a se kterým jsem se znal, zkusil jsem to a byl přijatý.

Do jakého Respektu jsi tehdy nastupoval?

Respekt měl ve svých začátcích relativně velké slovo v politice a taky se slušně prodával. A hlavně měl personální potenciál,…