Tentokrát to aliance myslí s členstvím Ukrajiny vážně, ale vidět je to spíš v zákulisí

Před summitem jste napsal, že „opakovat staré fráze a vágní záruky z minulosti nebude stačit“. Na úterní tiskové konferenci zaznělo oficiální komuniké ohledně nové pozice NATO Ukrajině. Opustila jím tedy aliance staré fráze a vágní záruky z minulosti?

Příliš ne. Odstranění nutnosti účastnit se Akčního plánu členství MAP je pozitivní krok. (Jde o nástroj sloužící jako mezistupeň - ale nikoliv záruka přijetí - pro kandidátskou zemi, v rámci kterého má NATO pomoci transformovat ji do stavu odpovídajícího například vojenským nárokům - pozn. red.) Jinak je jazyk v oficiálním komuniké o tom, že podmínky pro přijetí ještě nebyly splněny nebo že Ukrajina bude přijata, až se spojenci shodnou, spíše znepokojující.   

Jak byste tedy vysvětlil rozdíl mezi nově schváleným textem a tím, který byl přijat v Bukurešti v roce 2008?

Bukurešť nabídla slib, ale bez dalších kroků. Nyní padl stejný slib a k němu určité kroky, které jsou v komuniké obsaženy - jako pomoc Ukrajině s interoperabilitou, vytvoření Rady NATO-Ukrajina a odstranění umělé překážky v oné podobě Akčního plánu členství. Tyto věci skutečně pomáhají. Důležitým rozdílem zároveň je, že jazyk sice není o moc silnější než ten z Bukurešti, ale konsenzus v pozadí silnější je. Když členské země NATO v Bukurešti řekly, že Ukrajina se stane členem, nikdo to nemyslel moc vážně. Dnes už to vážně myslí. Možná nejsou připraveni přijmout silnější kroky ihned, nicméně jejich myšlení je dál.