Soudy asi výsledek voleb nezvrátí, ale trumpismus už tu s námi zůstane

Ani tři dny po uzavření volebních místností napříč Spojenými státy není jasné, kdo se stane příštím americkým prezidentem. Ani jeden z kandidátů stále nemá jistých 270 volitelů potřebných k vítězství a v několika klíčových státech se ještě sčítají korespondenční hlasy, které postupně zvrátily výsledek voleb ve prospěch demokratického kandidáta Joea Bidena. Ten má v tuto chvíli, tedy v pátek večer středoevropského času, jasně nakročeno k celkové výhře nad úřadujícím prezidentem Donaldem Trumpem, protože ve většině nedopočítaných států těsně vede. Trumpův tým ale oznámil, že se s nepříznivě vyhlížejícím výsledkem voleb nehodlá smířit. Jeho právníci už podali několik žalob napadajících způsob korespondenčního hlasování a žádají také přepočítání hlasů ve státech, kde Biden vyhrál jen těsně.

Podle amerikanisty Jana Hornáta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy ale pokusy obrátit výsledek voleb touto cestou Trumpovi nejspíš nevyjdou. Říká také, že výsledek voleb nakonec poměrně dobře odráží předvolební průzkumy, které favorizovaly Joea Bidena. Překvapením je pro něj naopak skutečnost, že Trump dokázal oproti volbám před čtyřmi lety svou voličskou základnu ještě rozšířit. „Řada amerických voličů rozlišuje mezi Trumpem a jeho politikou. Když se bavím s Američany, kteří volí republikány, tak ho nemají rádi, ale politika, kterou zastává, je to, kam chtějí, aby Amerika směřovala,“ říká. „Agendu, kterou Trump vedl v kulturní, sociální i ekonomické oblasti, si republikánská strana  ponechá i v posttrumpovské době a bude na ní stavět.“

Pořád ještě neznáme vítěze amerických prezidentských voleb, i když v tuto chvíli Joe Biden vede v několika klíčových státech a má velmi zřetelně nakročeno k celkovému vítězství. Dá se už říci, co je hlavní zprávou těchto voleb?

Ještě ve čtvrtek ráno to vypadalo, že americké průzkumy veřejného mínění se pletly a spekulovalo se o tom, jakou mají vůbec ještě cenu. Teď to naopak vypadá, že se docela trefily, a byly dokonce celkem přesné. To je ovšem zpráva, která je spíše technického rázu a nemá moc k politice co říct. Pro mě je to ale zajímavé - i já jsem si říkal, co zase ti pollsteři udělali tak špatně, že se jako v roce 2016 netrefili. Teď vidíme, že to tak není.

A jaká je tedy politická zpráva těch voleb? Co říká o Americe?

Politicky je pro mě překvapení, že Donald Trump dokázal mobilizovat víc voličů než v minulých volbách. Říci, kdo přesně Trumpa volil, na to je ještě brzy, protože všechny exit polly ještě nejsou dostupné. Ale zdá se, že si jednak dokázal udržet svoji voličskou základnu a zároveň ji ještě rozšířil o další skupiny. Ukazuje se to třeba na Floridě, kde Trump dokázal přilákat Hispánce kubánského původu, nejspíš na základě narativu, že když přijde Biden, bude tu socialismus. Letos u nich získal mnohem více hlasů než před čtyřmi lety.

Čím to, že Trump dokázal oslovit více voličů než v minulých volbách?

Řada amerických voličů rozlišuje mezi Trumpem a jeho politikou. Když se bavím s Američany, kteří volí republikány, tak ho nemají rádi, ale politika, kterou zastává, je to, kam chtějí, aby Amerika směřovala. To znamená jednak hodnotově konzervativní politika, ale i politika týkající se mezinárodního obchodu, kde už nevidí tolik výhod v propojování americké ekonomiky s tou globální jako republikáni v 90. letech. Z evropské perspektivy to vypadá, že Trumpa přece nikdo nemůže mít rád,  ale on si skutečně v Americe dokázal vybudovat silný elektorát. A je silný natolik, že agendu, kterou Trump vedl v kulturní, sociální i ekonomické oblasti, si republikánská strana  ponechá i v posttrumpovské době a bude na ní stavět.

Trump se vnějškově vyznačoval agresivní rétorikou a popíráním faktů. Obsahem jeho politiky byl posun k většímu konzervatismu například v otázce interrupcí a dalších kulturních tématech. Měl i silný odpor k migraci. V zahraniční politice šel do větší konfrontace s Čínou… Myslíte, že trumpismus v republikánské straně přežije spíše ve stylu, anebo právě obsahu politiky?

Rozhodně spíš v obsahu. Trump má sice i podporovatele, kteří ho až nezdravě adorují právě kvůli stylu, ale to je opravdu menšina republikánských voličů. Viděli jsme to i v různých doplňovacích volbách do Senátu v minulých letech prezidentova úřadování, kdy se objevili kandidáti, kteří se snažili Trumpův vulgární styl posunout ještě víc do extrému, ale neuspěli a do Kongresu se nedostali. Takže si myslím, že Trumpův styl není to, co republikánští voliči hledají. Ale pokud jde o politický obsah, tam Trump pomohl republikánské straně odhalit onoho často skloňovaného zapomenutého voliče, o kterém strany vždycky spíše jen mluví.

Kdo to je?

Jsou to voliči spíše nižší střední třídy, kteří vnímali Trumpa jako někoho, kdo se na ně vyloženě soustředí a dokáže ocenit jejich práci. Je to skupina rurálních voličů, kteří nejsou úplně chudí, mají relativně dobrý život, ale čelí existenciálním hrozbám ve smyslu, že jejich zaměstnání třeba není tak stabilní. To je ještě posíleno ontologickými hrozbami typu, že v USA bude žít příliš mnoho migrantů, kteří promění americký způsob života a tak dále. Nebo cítili úzkost, že se objevují nové politické vlivy přinášející do Ameriky socialismus. Je to skupina, která se tedy nemá úplně špatně, ale čelí těmto hrozbám, ať už jsou skutečné nebo domnělé – a cítila se přehlížena politickými elitami. Z perspektivy těchto voličů se elity staraly o všechny ostatní, jen ne o ně. Staraly se, aby bylo dobře korporacím, aby bylo dobře chudým bílým, ale i Afroameričanům, abychom se postarali o migranty, kteří přicházejí, aby skupiny LGBT měly dostatečná práva. Takhle se podle těchto voličů elity stavějí k americké společnosti - a oni se v tomhle pohledu cítili opravdu přehlíženi.

A Trump je „objevil“…

Ano, Trump republikánům ukázal, že to je skupina, kterou je třeba mobilizovat – a taky to dokázal. A myslím, že už to vidí i demokratická strana. Vidíme u ní změnu rétoriky třeba ohledně globálního obchodu, kdy se demokraté také přiklánějí k určitému protekcionismu a návratu pracovních míst zpátky do Ameriky. Trump dokázal otevřít hodně nových cest a najít hodně rétorických obratů, jak přilákat voliče, kteří třeba vůbec nevolili, nebo si nebyli úplně jistí, na kterou stranu se přiklonit. A dokázal je připoutat k republikánské straně. To mluvím o modrých límečcích, tedy dělnických profesích, ale také o střední třídě, která migruje k republikánské straně ve větší intenzitě než k demokratům.

Na druhou stranu se objevily zajímavé průlomy pro demokraty: v Arizoně a Georgii, kde většinou vyhrávají republikáni, nejspíš zvítězí Biden. Mění se nějak výrazně složení obyvatelstva v těchto bývalých republikánských baštách?

Částečně ano. Atlanta, největší město v Georgii, je jasně afroamerické město, kde se Bidenovi dařilo a dokázal tamní Afroameričany zmobilizovat. Ale spíš je otázka, jak to dopadlo v tamních rurálních oblastech, kde zase žijí spíše bílí. Byly tam regiony, kde žije střední třída, a došlo tam k nějakým posunům? Zřejmě ano, ale na to teď ještě nedokážu odpovědět.

Demokraté posílili i v Texasu, který volí dlouhodobě  republikány.

V tom rozhodně hraje roli, že ve státech jako Texas nebo Arizona se zvyšuje počet hispánských menšin, které mají vyšší porodnost než Afroameričané. Ale roli hraje i to, že v Arizoně i Texasu se hodně rozvíjí technologický IT sektor. Daňovou politikou tyto státy lákají mladé IT firmy, aby tam pracovaly a zakládaly startupy. To láká hlavně mladé kosmopolitní lidi, kteří také volí primárně demokraty. Nicméně to není natolik markantní proměna, aby celý stát přešel k demokratům – to mluvím hlavně o Texasu.

Jak se bude proces letošních voleb vyvíjet dál? Biden má už vítězství zdánlivě jisté, nicméně v mnoha státech je rozdíl v počtu hlasů velmi malý. Kdy státy jako Georgia a Pensylvánie vyhlásí vítěze? Bude to po sečení skutečně všech hlasů, což může trvat celkem dlouho, anebo po dosažení uspokojivého vedení pro Bidena?

Orgány těch států dohlížející na sčítání voleb si jsou moc dobře vědomy, že celý národ na jejich výsledky čeká. Ale nechtějí počítání urychlit, aby v něm nebyly chyby, protože ve všech těchto státech je ve hře tzv. recount, tedy přepočítání hlasů. To zákon většinou umožňuje tehdy, když je rozdíl mezi kandidáty menší než půl procenta. Ty státy jsou si vědomé, že přepočítávání může přijít - a největší problém by byl, kdyby tu vyhlásili vítěze a výsledek certifikovali, ale na základě přepočítání by se pak výsledek i celá volba zvrátily. Třeba Severní Karolína má lhůtu na přijímání poštovních hlasů, a tedy i na sčítání, až do 12. listopadu, Pensylvánie ji měla do pátku – a tenhle stát také zřejmě brzy vše rozhodne.

Tým Donalda Trumpa už podal několik žalob, které mají Bidenovo vítězství zvrátit. Většinou napadají domnělý fakt, že republikánští pozorovatelé nebyli vpouštěni do sčítacích místností, ačkoli v nich byl živě přenášený videostreaming, který dokazoval opak. Další právní pokusy pak zpochybňují legalitu toho, že státy přijímaly poštovní hlasy doručené i více dní po volbách, jako to bylo právě v případě Pensylvánie. Tyhle státy ovšem jednaly podle svých zákonů a volebních pravidel. Mají tedy žaloby šanci na úspěch a mohou ještě zvrátit Bidenovo vítězství?

Trump už dříve říkal, že bude u soudu napadat prodlužování lhůt na přijímání obálek s hlasy. Nejvyšší soud ale ponechal prodloužení těchto lhůt na jednotlivých státech: pravidla voleb jsou zkrátka v kompetenci jednotlivých států a nechtěl do toho zasahovat. Tyhle žaloby už republikáni podávali i před volbami a Nejvyšší soud je nezohlednil. A i když se to nyní dostane k Nejvyššímu soudu, kde má Trump většinu, jde o technické otázky, u kterých konzervativní naladění soudu nebude rozhodovat. Je možná trochu předčasné to takhle tvrdit - ale myslím si, že ty žaloby nemají nějakou pevnou podstatu a nebudou úspěšné.

Pokud soudní spory poběží, čeká se se jmenováním prezidenta na jejich vyřešení, nebo se jmenuje bez ohledu na to?

Soud bude nejspíš postupovat tak, aby se ústavní lhůty stihly, ale samozřejmě se to nemusí povést. Když ani jeden kandidát nebude mít do prezidentské inaugurace, což je 20. ledna, potřebný počet 270 přiznaných volitelů, pak podle ústavy o tom, kdo bude prezidentem, rozhoduje Kongres. To by mohlo nastat v situaci, kdy budou sečteny všechny hlasy, ale nebudou certifikované jednotlivými státy.

Což by favorizovalo demokraty?

Je to složitější. Kdyby došlo k rozhodování v Kongresu, tak o viceprezidentovi rozhoduje Senát a o prezidentovi Sněmovna reprezentantů, přičemž ale každý stát získává ve Sněmovně pouze jeden hlas. Byly by to obrovské politické boje a nedovedu si úplně představit, jak by se kongresmani dohadovali. Do toho se určitě nechce ani jim a myslím, že se tohohle se vyvarují.

Co udělá Trump, pokud nakonec bude skutečně tím poraženým? Stáhne se do ústraní, nebo bude mít dál vliv na americkou politiku? Bude kandidovat v příštích volbách? Založí si vlastní televizi? Přec jen má stále má 90 milionů sledujících na Twitteru…

Myslím, že to bude kombinace všeho. Rozhodně může mít pořad na Fox News nebo svoji televizi, mediální prostor tu pro něj bude. Kandidatura není vyloučená, i když musíme brát v potaz jeho věk. Ale myslím, že by měl těžší získat nominaci republikánské strany. Možná by kandidoval v rámci vlastní strany jen kvůli té show. Celkově mám za to, že stejně jako byl přítomný v americkém veřejném životě posledních dvacet let, tak z něj rozhodně nevystoupí ani nyní. Každý americký prezident moderní doby zakládá prezidentskou knihovnu, když skončí ve funkci. Většinou nějaký institut, který má svůj archiv, charitu, fond na udílení stipendií… Stalo se to standardem a Trump nejspíš nějakou založí. Ty knihovny fungují jako think tanky ve stylu Institutu Václava Klause. Možná tímhle způsobem se Trump a trumpismus budou snažit vstupovat do veřejného prostoru - skrz novou instituci, která bude konzervativním think tankem pečujícím o Trumpův odkaz ve společnosti i v politice.

A jak dopadly pro obě strany  současně probíhající volby do Senátu a Sněmovny reprezentantů - a jak jejich výsledek ovlivní vládu Joea Bidena, pokud se tedy stane prezidentem?

Rozhodně budou těmi spokojenějšími republikáni, že si udrželi Senát. Demokraté spekulovali o modré vlně, která nevyšla. Když v americké politice prezident vyhraje volby, první dva roky až do voleb uprostřed mandátu má většinou na své straně Senát i Sněmovnu, což mu umožňuje významnou legislativní akci. Obama v té době dokázal prosadit reformu zdravotního pojištění, Trump zase svůj daňový balíček. Ale u Bidena vlastně ani nevím, jestli má aspiraci prosazovat velkou legislativu, nebo se spíš bude snažit být prezidentem, který Ameriku spojuje. Jeho velmi státnický a prezidentský projev, který měl ve čtvrtek, směřoval spíše k onomu spojování.

Co by se stalo, pokud by změny legislativy přece jen chtěl prosazovat?

Obávám se, že v momentě, kdy by se snažil legislativně protlačit velké věci, dál by rozděloval Ameriku. Dnes je veškerá legislativa zpolitizovaná. Ale zároveň bude tlačen stranou, aby věci jako třeba Green New Deal prosazoval. Je otázkou, jakou cestu si vybere: jestli bude chtít být prezident, který situaci uklidní a bude pasivní v legislativní agendě, anebo bude stát na straně své partaje a bude legislativu tlačit. V Senátu to bude velice těsné, čili je možné, že najde jednoho dva republikány, kteří se v případě větších legislativních kroků postaví na jeho stranu a povede se mu něco prosadit. Ale pokud chce být spojujícím prezidentem, měl by být v práci s Kongresem pasivnější a nechat legislativu na něm. Ostatně historicky američtí prezidenti až do druhé světové války, respektive do velké hospodářské krize, příliš legislativní nebyli. A ani dnes americký prezident nepodává návrhy zákonů, musí si najít kongresmany, kteří tuhle agendu uvedou na půdu Kongresu za něj. Pokud bude chtít něco prosazovat, tak mu to někdy možná projde, ale bude to mít těžké. Když americký prezident  přichází do úřadu, nominuje stovky lidí do funkcí uvnitř státní správy včetně soudců federálních soudů, diplomatů, ministrů. I v tom bude mít těžkou pozici, protože republikánský senát ho může čistě z politických důvodů blokovat.