Biden v Bílém domě a republikánský Senát. Nejlepší řešení pro rozdělenou Ameriku?

Arizona a Georgia. To jsou místa, kam se v tuto chvíli upírají zraky Američanů. Na Divokém západě stále pokračuje dopočítávání hlasů. Donald Trump v něm stahuje původní převahu Joea Bidena a podle některých názorů by mu to nakonec přece jenom mohlo vyjít - a Arizona by mohla zůstat v republikánském táboře.

Před volební místností se shromáždili protestující stoupenci současného prezidenta, někteří ozbrojení. Trochu paradoxně a na rozdíl od jiných států jsou to ve Phoenixu právě „trumpisté“, kdo hlasitě žádá započtení všech hlasů. Davem se šíří fámy, že demokraté záměrně v průběhu hlasování rozdávali fixky, které ve výsledku hlas zneplatní, pokud jsou použity při zaškrtávání kandidáta. Volební komise ujišťuje veřejnost, že je to nesmysl a že se takto označené hlasy normálně započítávají.

Tolik k napjaté atmosféře ve Spojených státech druhý den po volbách. Ráno není v tomto případě nijak výrazně moudřejší večera, situace je plus mínus stejná jako ve středu, kdy jsme popisovali rozličné varianty, jak by mohl ve volbách zvítězit Donald Trump, nebo Joe Biden. Sčítání se samozřejmě posunulo, Wisconsin a Michigan jsou v médiích už běžně považovány za Bidenovo hájemství, ale Trumpův tým výsledky napadá u soudu.

V Georgii se Trumpovo vedení snížilo na 18 500 hlasů, tedy zhruba čtvrtinu procenta. Média hlásí, že není jasné, kolik hlasovacích lístků  ještě zbývá dopočítat. Ve veledůležité Pensylvánii vedl Trump o 164 tisíc hlasů, ale jeho náskok se s přibývajícími hodinami snižoval. Podle pensylvánského ministerstva vnitra Biden při sčítání korespondenčních hlasů vítězí v poměru 77 ku 22.

Analytik listu The New York Times Nate Cohn z toho vyvozuje, že mu stačí započítat dalších 288 tisíc hlasovacích lístků, aby se dostal do vedení. Zdá se přitom, že spočítat zbývá ještě nejméně 500 tisíc hlasů. Pokud by tedy vše běželo předvídatelně, měl by Biden v Pensylvánii zvítězit - a tím se stát prezidentem. Samozřejmě, když nevezmeme v úvahu pokusy Trumpova týmu sčítání na různých místech soudně napadnout. Také trend se může změnit. Zkrátka, ještě tam nejsme.

V Arizoně je situace zrcadlovým opakem Georgie nebo Pensylvánie: tam s přibývajícím počtem sečtených hlasů Joe Biden slábne. V době vzniku tohoto textu se propadlo na 68 tisíc  hlasů a dopočítat zbývalo podle arizonské ministryně vnitra Katie Hobbs 450 tisíc hlasů; ani tady nezbývá než čekat. Něco ale víme již nyní bez ohledu na to, který z kandidátů ve složitém volebním systému nakonec získá většinu ve sboru volitelů.

Účast byla naprosto rekordní, nejvyšší za posledních sto let, a pohybovala se okolo 67 procent voličů. O volby byl tedy enormní zájem a výsledek do značné míry opravdu odráží stav americké duše a mysli. Podpora kandidáta demokratů byla nejvyšší v historii. Ještě nikdy žádný americký prezidentský kandidát neobdržel tolik hlasů voličů jako letos Joe Biden; ani jeho bývalý šéf Barack Obama.

Více hlasů než minule ovšem získal také Donald Trump. Američané se tedy se svým prezidentem rozhodně nijak nerozešli, stále ho podporují. Zároveň již v tuto chvíli víme, že Trump je skutečně vůdcem americké menšiny. Bylo tomu tak před čtyřmi lety, když nad ním v celkovém součtu zvítězila Hillary Clinton o 2,9 milionu hlasů. V tuto chvíli už zaostává Trump za svým soupeřem o 3 745 418 hlasů. To, co napjatě sledujeme, je vlastně „pouze“ boj o to, zda a jakým způsobem se  Bidenovo jednoznačné vítězství překlopí do systému volitelů. Samozřejmě, to je v důsledku klíčové - a zcela ve shodě s platnou ústavou to rozhodne o dalším prezidentovi USA.

Pokud ale chceme uvažovat o amerických náladách, nemusíme čekat na dopočet v Georgii, Pensylvánii nebo Arizoně - většina Američanů Donalda Trumpa za prezidenta nikdy nechtěla, během jeho působení ve funkci mu nikdy nepřišla na chuť (souhlas s jeho výkonem ve funkci po většinu doby osciloval někde mezi 40 až 44 procenty) a nechce ho ani dnes. Pokud ho zvláštnosti volebního systému učiní prezidentem i podruhé, bude to pro větší část Ameriky na pováženou: bude nutně muset začít přemýšlet nad tím, zda je systém, jak je dnes nastaven, je schopen odrážet jejich názory, postoje a hodnotovou orientaci.

Výsledek voleb tak může být v podstatě dvojí. Buď se z nich vynoří prezident s podporou většiny, ovšem nijak zásadně dramatické a často spojené především snahou zbavit se Donalda Trumpa. Joe Biden je po celou svou kariérou politikem konsensu, za jeho dominantní vlastnost se vždy považovala schopnost vyhmátnout v proměnlivých dobách těžiště amerických postojů.

Demokratický prezident nebude mít podle všeho na své straně Senát, byť ani tady převaha republikánů ještě není stoprocentně jistá - a tudíž nebude vlastně ani schopen zahájit smrští nových zákonů podporovanou revoluci (Barack Obama měl v prvních dvou letech svého funkčního období podporu obou komor Kongresu). Pokud ovšem dnešní Amerika potřebuje ze všeho nejvíc alespoň trochu upustit páru z natlakovaného hrnce, nemusí to být vlastně vůbec špatná konstelace.

Druhou možností je druhé volební období menšinového prezidenta. Jestliže celá logika Trumpovy politické existence stojí na obraně zájmů tenčící se skupiny občanů, kteří jsou o sobě přesvědčeni, že právě oni představují „skutečnou“ a „správnou“ Ameriku, pak se jejich úzkost ještě zvýší. Před čtyřmi lety jim volební systém umožnil ještě celkem přehledné vítězství, letos už to bylo jen s největšími obtížemi.

Vítr vane proti jejich zájmům, jejich síla slábne a řady se tenčí. O společenském smíru v tomto případě nemá smysl uvažovat. Donald Trump ho ani nemá ve svém politickém rejstříku - a Amerika, kterou reprezentuje, bude muset zásadně přemýšlet o tom, jak se zařídit, aby se udržela u kormidla i za čtyři roky.