Někteří senátoři jsou neřízené střely, navíc se blíží volby

Sněmovna v pátek nakonec schválila vládní novelu pandemického zákona a přehlasovala tak Senát, který ji minulý týden o jeden hlas zamítl. Pro novelu nakonec zvedlo ruku 104 vládních poslanců. Tak jako při prvním projednávání doprovázely hlasování obstrukce. Debata o programu schůze, která hlasování předcházela, trvala téměř 31 hodin – a celkem to bylo přes 37 hodin od úterního zahájení jednání.  Druhá komora přitom novelu předtím zamítla i hlasy senátorů z vládních stran. “Vláda si musí zvyknout, že Senát jí věci jen tak neodkývá,” komentuje situaci politolog z CEVRO institutu Ladislav Mrklas (rozhovor vznikl ve čtvrtek, tedy ještě před sněmovním hlasováním, pozn. red.). “Ve společnosti je kvůli pandemii velké zmatení pozic a ani některé senátoři nevědí, kde přesně stojí,” dodává.

Proč tedy podle vás senátoři novelu zamítli navzdory tomu, že šlo o návrh vlády?

Vidím několik faktorů. Prvním je podle mě ne zcela šťastná komunikace vlády a načasování toho, kdy pandemický zákon přišel do sněmovny - tedy v době, kdy se rozvolňuje. Celé to působí podivně, jako když pravá ruka neví, co dělá levá, kdy jedním dechem říkáte, že pandemie končí, ale druhým si připravujete nástroje, které jsou ještě možná tvrdší, než byly doteď. Druhým faktor vidím v tom, že tím “nejzlobivějším” členem koalice jsou a budou Starostové. Jednak někteří vidí, že jim trochu teče do bot, že těch kauz a kauziček kolem nich je docela dost - a podle mě ještě nekončí, třeba financování Starostů se se asi ještě dostane na přetřes. Cítí tak nutnost s něčím přijít, být aktivní. Další věci pak je fakt, že někteří jejich senátoři, typicky například Zdeněk Hraba, jsou naprosto neřízené střely a dá se od nich očekávat prakticky cokoliv. Je tam řada poměrně sebestředných jedinců, kteří touží se dostat co nejvýš.

A ty další důvody?

Důvod, proč novela neuspěla, je i fakt, že určité pnutí ohledně pandemického zákona existuje uvnitř všech stran včetně ODS. Kdyby se teď udělal průzkum mezi členskou základnou občanských demokratů, tak upřímně nevím, jak by to dopadlo. A samozřejmě je tu ještě poslední faktor, a sice že z hlediska ústavního práva je ten zákon na hraně, ne-li za hranou. A to je něco, co by podle mě vláda neměla ani zkoušet, protože za totéž oprávněně kritizovali Andreje Babiše. Jeho vláda opakovaně věděla, že je něco protiústavní a stejně to udělali, aby jí to pak soudy vracely.

Pandemický zákon jako celek před Ústavním soudem loni obstál, považujete tedy novelu za tak problematickou, že by tomu nyní mohlo být jinak?

Myslím, že je to problematické už jen z toho hlediska, že návrh předkládá vláda, která se zaklíná svobodou a svobodnou volbou, a říkala, že omezení mají procházet přes Poslaneckou sněmovnu. Když se rozchází jednota slov a činů, je to problém, i kdyby novela nakonec byla v souladu ústavou. Spousta lidí může pociťovat určitou hořkost, že se tato jednota rozpadá.

Říkal jste, že je nešťastné, že do Senátu a sněmovny přišel pandemický zákon až nyní. Ale bylo reálné možné, aby to vláda stihla dřív vzhledem k tomu, jak dlouho je u moci a jak zablokovaná je sněmovna?

Na tom určitě něco bude, za načasování vláda z velké části nemůže. Je ale otázka, zda čas a energie, které na to spotřebovávají, stojí za to. Je jasné, že odpískat to teď asi není možné, ale možná před několika týdny, kdy došlo k prvním obstrukcím, byl prostor to přehodnotit a říci si, že se budeme soustředit na něco jiného. Poskytli tím totiž neuvěřitelný prostor k sebeprezentaci Tomiu Okamurovi.

Vláda nicméně tvrdí, že zákon potřebuje, i když možná pandemie oslabuje. Šlo to tedy vymyslet jinak?

Myslím, že to šlo udělat elegantněji. Že to přišlo do sněmovny v tvrdším znění, které se upravovalo, byla nešťastná věc - a poskytlo to odpůrcům munici. V současné situaci řada voličů vládní koalice moc nechápe, co se děje, a proč se takhle plýtvá časem a energií ministrů a poslanců.

Nakolik se podařilo opozici, případně hnutí Chcípl pes, ovládnout debatu nejen kolem tohoto zákona?

Tohle je pouze můj osobní dojem z posledních několika dní - ale myslím, že mnoho lidí už toho má plné zuby a v závěru pandemie tak dochází k obrovskému zpochybňování, například i očkování. I pro mnoho lidí, kteří byli před pár měsíci jeho jasní zastánci, postavil omikron celou situaci na hlavu. Říkají: „Po celou dobu jsme všechno dodržoval, dostal jsme booster, a stejně jsem do toho spadnul.“ Do toho pak přijde vláda s touto legislativou - a to je pro lidi absolutně nesrozumitelné.

Neprojití zákona se kladlo i za vinu ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi, že mu nebyl schopen zajistit podporu. Šlo podle vás o osobní selhání nebo chybu celé vlády?

Vzhled k tomu, co se kolem toho rozpoutalo za mašinerii, tak to dopadá na celou vládu. Že se tvářila, že Senát je na její straně, a pak novela neprošla, to je další věc, se kterou mohla počítat. Řada senátorů má před obhajobou a pochází z obvodů, kde jim lidé nadávají za různé věci. Je potřeba vnímat, že jsme už ve víru dalších voleb. Ostatně i těch prezidentských - a pokud tahle situace něco a někoho povzbudila, pak kandidaturu Karla Janečka. Je potřeba domýšlet politické následky a to se v této situaci zkrátka nestalo.

Takže se oné “hlasité menšině” - ať již mluvíme o lidech v obvodech senátorů nebo o demonstrantech před sněmovnou a Senátem - podařilo ovládnout debatu?

To je bohužel podstata demokracie, i proto jsem osobně proti všem referendům. Je třeba si uvědomit, že řada senátorů, kteří bude letos obhajovat, v roce 2017 volby vyhrála coby hlasy protestu: dostali se do Senátu jako nezávislí apod. Dnes nevědí, čí jsou, zda mají pořád jet na vlně protestů, mají být odpůrci opatření… Těch zmatení pozic v souvislosti s pandemií je ve společnosti hrozně moc a řada volebních týmů senátorů podléhá polohysterickým tendencím.

Na jedné straně hlasovali proti novele konzervativnější senátoři jako zmíněný Zdeněk Hraba, na straně druhé ale i ti liberálnější jako Adéla Šípová nebo Marek Hilšer. Co tyto rozdílné politiky spojilo?

Tam je propojení několika věcí. Adéla Šípová a Marek Hilšer jsou vlastně také senátoři protestu – to, jakým způsobem Adéla Šípová porazila na Kladensku Petra Bendla, byl boj proti establishmentu. Takový druh populismu, vzpoura proti politické elitě. To je jedna věc, která je spojuje, druhá pak to, že pro zákon nehlasovali, protože to podle nich bylo až moc velké omezení práv, což sedí k jejich liberalismu. Totéž platí pro Zdeňka Hrabu, který se navíc tradičně rád zviditelňuje. Marek Hilšer také - ostatně pořád přemýšlí, zda bude kandidovat na prezidenta. Kdo bude kandidát téhle části společnosti, to pořád ještě není jasné. Já si navíc nejsem jistý, že jde o malou menšinu - myslím, že přibývá znejistěných lidí v takové té šedé zóně. Část společnosti je pro opatření, část proti, a někde mezi tím stojí poměrně obrovská masa lidí, kteří vědí čím dál tím méně a čím dál tím méně věří, že mají správné informace. To je velmi nebezpečné.

Jakou roli v celé situaci sehrálo hnutí Chcípl PES?

To je asi neradikálnější skupina, ale jejich role je spíš v tom, že nutí opozici k poměrně ostrému postoji. U Tomia Okamury je to logické, ten byl po celou dobu proti, zároveň ještě víc tlačí na pilu. A tím pak nutí i hnutí ANO do protipandemických pozic. Je to takový akcelerátor opoziční činnosti - jak ANO, tak Okamura si nemohou dovolit, aby iniciativu převzala takhle malá skupina lidí.

Jak bezprecedentní je to, že Chcípl PES zveřejnil domovské adresy zákonodárců, kteří novelu podpořili?

To je už absolutně za hranou a podle mě by bylo i na místě, aby to prošetřila policie.

Sehrál tlak Chcípl PES roli i v rozhodování jednotlivých senátorů?

Myslím, že senátoři cítili spíš společenský tlak, zase bych Chcípl Pes nepřeceňoval tak, že mají efektivní lobbingové schopnosti a zviklají senátora v jeho názoru. Jsou viditelní jako protestní skupina, ovšem spíš v celospolečenském měřítku.

Jakou roli sehraje fakt, že Senát zamítl vládní novelu, pro budoucí prosazování vládních priorit?

Je to samozřejmě na vážné zamyšlení. V obecně rovině ale myslím, že i tohle je rolí Senátu: neměl by být komorou, která jen odkývá to, co chce vláda. To není negativní role - a vládní koalice si na to bude muset zvyknout a dávat si na to pozor. Jiná věc je, že to může přispívat k napětí ve vládní koalici, protože v Senátu bude probíhat souboj mezi nejsilnějšími kluby ODS a Starosty, což jsou i dvě nejsilnější strany ve vládě.

Proti pandemickému zákonu ale hlasovali jak senátoři ODS, tak senátoři STAN.

Ano, ale poměr je jednoznačně ve prospěch STAN. V ODS to bylo několik senátorů, u starostů víc než třetina, možná polovina včetně nejznámějších lidí typu Zdeňka Hraby nebo Jiřího Růžičky, místopředsedy Senátu. U ODS to byli spíše senátoři více na okraji.

Zmínil jste Jiřího Růžičku, může toto hlasování poškodit i vztahy ve vedení Senátu, například mezi ním a předsedou Milošem Vystrčilem z ODS?

Myslím, že zrovna v této otázce byl zviklaný i sám Miloš Vystrčil, a kdyby v tu chvíli nestál v čele Senátu, možná by hlasoval jinak. Držel basu s vládou, ale ani jemu ten zákon podle mě nekonvenoval. Nicméně mám za to, že si to ve vedení mezi nebo vysvětlili: že každý měl svůj názor a šlo o volné hlasování.

Za vlády Andreje Babiše sehrával Senát vyvažující pozici “opoziční” komory, zůstane mu aspoň částečně tato role i nyní, kdy strany, které mají v Senátu většinu, tvoří vládní koalici?

Velká část senátorů nebyla zvolena za jednu stranu, často je podporovalo víc subjektů, mnozí ani nejsou členy těch stran. Jsou to lokálně zakotvení lidé, oni opravdu nebudou poslušné ovečky, budou se snažit ze Senátu udělat komoru, která bude relativně silná. Ale ve sněmovně sedí řada zkušených poslanců včetně například Marka Bendy, který je dlouhodobě zastáncem horní komory - a při dobré práci to bude možné nastavit tak, aby Senát skutečně odchytával věci, které přijdou ze sněmovny, ovšem nejsou úplně promyšlené. Dá se toho tedy využít i pozitivně, ne se na to dívat jen tak, že se Senát “staví na zadní”. Bude samozřejmě záležet na komunikaci a na tom, jak vládní poslanci a předsedové klubů budou schopní Senát zatáhnout do hry. Uvidíme, jako dopadnou podzimní senátní volby - pokud přijde víc regionálních lidí, může se nezávislost horní komory ještě prohloubit.

A hrozí, že veto horní komory z minulého týdne poškodí i vztahy mezi politiky v rámci jednotlivých stran? Řada vládních poslanců veřejně reagovala slovy, že nechápou, co jejich kolegové v Senátu dělali…

Myslím, že v tomhle je rozdíl mezi ODS a Starosty. ODS už sice zdaleka není tak jasně řízená, prošla řadou otřesů, i ona se někde hodně regionalizovala - ale u Starostů je to ještě silnější. Pokud si to vybavuji dobře, tak polovina senátorského klubu není členy STAN, navíc stejně tak řada poslanců není členy strany. A jakmile se tihle lidé, kteří jsou teď ve vleku zkušených harcovníků, trochu rozkoukají, vidím tohle jako jedno z největších nebezpečí pro soudružnost celé vládní koalice. Pokud by se k tomu připočetlo i pnutí mezi poslanci a senátory, to už by byla závažná věc.

Projednání novely pandemického zákona se stalo další situací, kdy byla kvůli obstrukcím zablokovaná sněmovna. V posledních dnech se hovoří i o možnosti změny jednacího řádu dolní komory, aby byla možnost obstrukcí omezena. Jaké je podle vás nejlepší řešení současné situace?

Úprava jednacího řádu bude asi skutečně potřeba. Současná situace nemůže prospět nikomu, ani vládě, ani opozici, strany to jen radikalizuje a polarizuje. Před měsícem jsem si říkal, že je na novelizaci možná ještě brzo, teď si myslím, že je potřeba. Jiná věc je, že by na tom měla existovat shoda alespoň s částí opozice, tedy s ANO, protože s SPD se asi těžko dohodnou. Bylo by nešťastné, kdyby se to prosadilo skrze 108 hlasů vládní koalice s nějakým obrovským obstruováním ze strany celé opozice. Je potřeba to udělat promyšleně, nejít do krajností - ale současná situace diskredituje celý politický systém.

Vyhovuje současná situace hnutí ANO, nebo ne?

Myslím, že úplně ne. Momentálně má iniciativu Tomio Okamura a vzít mu trochu vítr z plachet může být pro trochu racionálněji myslící poslance ANO dobré. Vědí, že jim nahrává spíš klidnější situace, kdy mohou využít toho, že mají nejpočetnější klub. Teď je nejsilnější opoziční strana nucena reagovat na tu méně početnou. Kdyby se jednací řád změnil a sebrala se možnost exhibovat a ovládnout celou situaci několika poslancům, tak by ANO mohlo pak využít právě toho, že mají víc poslanců, mohou si věci rozdělí a budovat si nějaké kompetence - což je další rozdíl oproti SPD, která takové lidi nemá.

V jakém horizontu je podle vás reálná změna jednacího řádu?

Tak dva tři měsíce, nedokážu si představit, že by s tím přišel někdo dříve. I ta míra účelovosti musí být zdůvodnitelná a obhajitelná.

Existuje vůbec něco jako zdravá míra obstrukcí, která umožní opozici  uplatňovat se a vyslovit, ale nedovolí zablokováni chodu celé komory? Je možné něco takového přesně napsat do zákona?

Dokážu si představit, že obstrukce může být legitimní důvod, pokud se týká obhajoby svobodného prostoru pro vyjádření zákonodárců samotných, případně obhajoby základních demokratických a ústavních mechanismů. Tam je obstrukce legitimní nástroj. Ale v okamžiku, kdy je to popírání volebních výsledků a jen cirkus pro cirkus, pak to legitimní není.

Splňovalo by tuto definici legitimní obstrukce to, co dělala ODS v roce 2015, když obstruovala zákon o přijetí EET?

Myslím, že to bylo dost na hraně, ale zase na druhou stranu to nenabylo úplného ochromení sněmovny a byla to v podstatě věc jednorázová, která měla na něco upozornit. Kdežto tohle vypadá, že půjde o standardní výbavu SPD, která mimochodem takhle neprotestovala ani v minulých letech; i to je zajímavé.

Má smysl se inspirovat v zahraničí při případném psaní nových pravidel pro chod sněmovny?

Vždycky je dobré se inspirovat, ať už pozitivně, nebo negativně. Je klíčové, aby změny byly v souladu s Ústavou, takže je třeba zapojit ústavní právníky, aby věc nakonec třeba neshodil Ústavní soud. To by teprve byla závažná porážka vlády a situace zralá na demisi ministra, který to měl na starosti.