Nebezpečnější než Trumpova zahraniční politika je polarizace, která poroste na celém světě

Od pondělí 20. ledna je Donald Trump opět americkým prezidentem. Často se říká, že jeho zahraniční politika se vyznačuje naprostou nevypočitatelností, kvůli níž nemůžeme seriózně rozebírat, co vlastně přinese. Také to tak vidíte?    

Ano, budeme si muset počkat na to, co Trump skutečně udělá, až se ujme úřadu. Minulost ukázala, že mnohé věci nakonec nebyly tak horké, jak se zprvu zdály. Znepokojuje mě ale jeho rétorický přístup k mezinárodnímu řádu založenému na pravidlech, který vychází z Charty OSN. Jeho výroky o Grónsku z předminulého týdne ukazují hloubku našich problémů. Nemyslím si, že Spojené státy skutečně uvažují o válce s Dánskem kvůli Grónsku. Ale už jenom to, že to rétoricky připustil, je problematické. Všichni pochopitelně sledují, jak se vůdce „svobodného světa“ s ohledem na tato pravidla chová. A revizionistické mocnosti, jako jsou Rusko nebo Čína, tím mohou ospravedlňovat své vlastní chování.  

Vidíte nějaké ohnisko současné mezinárodní politiky – ať už je to Ukrajina, Blízký východ, vztahy k Číně, Evropě či Rusku –, kde je možné Trumpovy kroky jasně předvídat? 

Ne, nevidím. I na Blízkém východě, kde má Trump dlouhodobě velmi blízko k Izraeli, může se svým spojencem snadno ztratit trpělivost. Podobně nejisté jsou vztahy s Ruskem. Sice říká, že s Putinem najde rychlé řešení války na Ukrajině. Ale když se ukáže, že Putin žádné řešení nechce – nebo jen podle svých not –, tak může Trump reagovat zcela jinak, než teď možná očekáváme. Mimochodem, v prvním prezidentském období se Trump pustil do zteče proti NATO. Pohrozil, že když nebudou členské státy vydávat dvě procenta HDP na obranu, tak se Spojené státy stáhnou z Evropy. Přesto bylo na konci jeho první éry v Evropě víc amerických vojáků než ve chvíli jeho nástupu. Takže opravdu nevíme, co nás čeká. 

Donald Trump považuje Spojené státy v podstatě za poraženého minulých třiceti let, tedy éry, kdy byly globálním hegemonem. Za zajatce pravidel, která samy USA vytvořily. Zatímco se celosvětově zasazovaly za jejich obranu, plnily různé spojenecké závazky a vedly neúspěšné vojenské intervence, tak rostla Čína a doma upadal průmysl. Co si o tomto pohledu myslíte? 

Když se podíváte na ekonomický vývoj USA, tak uvidíte, že z mezinárodní dělby práce a z otevřeného světa velmi profitovaly. Je to podobné jako v Německu, které nejvíce těžilo z jednotného evropského trhu. Ale tam i tady samozřejmě ekonomické propojování vyžadovalo jisté změny a mělo své poražené – a kvůli tomu sílí hlasy těch, kdo chtějí tento otevřený systém ukončit. USA jsou globálním lídrem v tolika oborech – počítačových firmách, umělé inteligenci nebo i na poli sociálních médií – díky tomu, že je pro ně trhem celý svět. Jen díky globální otevřenosti jsou tamní koncerny tak velké. Američané z dosavadního systému hodně profitovali a vyplatí se jim to připomínat.  

Když byl Trump poprvé prezidentem, tak měli Evropané celkem dobré kontakty v Republikánské straně, například s ministrem obrany Jamesem Mattisem nebo poradcem pro národní bezpečnost Herbertem R. McMasterem. Jenže Republikánská strana se v posledních letech hodně změnila a nová administrativa bude složená z kovaných trumpovců. Mají podle vašich znalostí němečtí a evropští středoví politici vazby v tomto táboře? 

Během první Trumpovy administrativy se nebývalým tempem střídal personál, měl například hned několik národních bezpečnostních poradců. Tentokrát je podle mého soudu mnohem lépe připravený, většina lidí na vlivných postech bude loajální. Samozřejmě, s McMasterem nebo Mattisem se dobře spolupracovalo. Ale třeba nastupující ministr zahraniční Marco Rubio už byl hostem Mnichovské bezpečnostní konference a také s ním se, myslím, dá dobře spolupracovat. Musíme prostě vytvořit funkční partnerství a věřím, že to může vyjít.

A má tedy německá vláda kontakty v Trumpově táboře?

Nejsem už ve vládě, ale vycházím z toho, že naše diplomacie je dostatečně profesionální. Neumím si představit, že by německá diplomacie nezačala tímto směrem plně pracovat hned poté, co se Trump stal kandidátem na prezidenta. Ve snaze spolu nějak vyjít a zvládat všechny současné výzvy v přátelském duchu.  

Vloni byl hostem Mnichovské bezpečnostní konference například nastávající viceprezident James David Vance. Jaké jsou zatím vaše zkušenosti se zájmem trumpovců o Evropu, s jejich vůlí vnímat evropské zájmy?

Zatím nemohu říct, kdo na konferenci přijede letos, ale počítám s početnou vládní i kongresovou delegací. A hlavně s tím, že lidé z nové administrativy využijí konferenci k bilaterálním hovorům, aby se s Evropany a s našimi početnými hosty ze zemí „globálního jihu“ lépe poznali a naučili se navzájem si důvěřovat. V to doufám.