Je nutné politice obětovat osobní život? A proč vlastně?

Česká sněmovna je odjakživa převážně pánským klubem. V posledních třech volebních obdobích ženy obsazovaly zhruba pětinu křesel – a směrem do minulosti to bylo ještě méně. O tom, že složení dolní komory ani zdaleka neodráží strukturu společnosti – chybějí tam nejen ženy, zejména matky malých dětí, ale třeba také mladí politici –, se začalo více mluvit až před posledními volbami v roce 2021. I díky iniciativám jako Zakroužkuj ženu nakonec v dvousethlavé sněmovně zasedlo rekordních padesát poslankyň. A odlišnou perspektivu rozhodně přinesly.

Po letech, kdy četná večerní jednání nebo dlouhá řečnění nebyla pro poslance tématem, protože většina z nich nemusela spěchat domů za dětmi, začaly zákonodárkyně, konkrétně lidovkyně Marie Jílková a místopředsedkyně TOP 09 Martina Ochodnická, upozorňovat na to, že skloubit rodinu a poslaneckou práci není snadné. A nadnesly otázku, zda a do jaké míry je obětování soukromého života v současné politice nezbytným předpokladem této mise.

Mimo realitu

Na to, jestli je dvojice aktivních političek úspěšná, se dá tři čtvrtě roku před dalšími volbami pohlížet ze dvou úhlů. O problému se nepochybně mluví víc než kdy dřív. Šance na změnu fungování sněmovny je ale velmi nejistá. A i kdyby se podmínky ve sněmovně změnily k lepšímu, Jílková s Ochodnickou u toho od podzimu nebudou.

Obě se shodly, že to – alespoň prozatím – stačilo a mandát obhajovat nechtějí. Obzvlášť když současná sněmovna kromě vysokého podílu žen přinesla i jiné rekordy – v minulosti dosud nevídaný počet schůzí a zbytečně prosezených hodin (spoustu z nich v nočním čase).  

„Nás politika hrozně baví. Ale teď je důležitější být jinde,“ říká sedmačtyřicetiletá Jílková, která má dvě dcery, jak říká, „v citlivém věku“. V současných podmínkách podle ní roli matky a poslankyně nejde zkombinovat. „Neumím vypnout roli matky na další volební období,“ dodává. Jednačtyřicetiletá Ochodnická, která má děti tři, to vidí stejně. 

Před odchodem se ale někdejší komunální političky pokusí to, co jim vadí, změnit. Spolu s kolegyněmi ze STAN Lucií Potůčkovou a Barborou Urbanovou navrhují upravit jednací řád tak, aby poslanci nemohli řečnit bez omezení a tím záměrně protahovat schůze přes půlnoc nebo do dnů, kdy s nimi nikdo nepočítal. 

Jejich návrh se pokouší omezit délky projevů jak ve chvíli, kdy se teprve hlasuje o pořadu schůze, tak později během schůze samotné. V současnosti mají řadoví poslanci na vyjádření deset minut. Řečníci s přednostním právem, tedy například předsedové stran nebo šéfové klubů, však mohou na plénu hovořit bez omezení. Tedy třeba i několik hodin v kuse.