Každý litr ruského benzínu, který v autech nahradíme elektřinou nebo vodíkem, je dobrý

Ve čtvrtek odpoledne se poslanci sešli na mimořádné sněmovní schůzi a ve společném usnesení za osobní účasti ukrajinského velvyslance v Česku Jevhena Perebyjnise jednomyslně odsoudili ruskou invazi na Ukrajinu. „V rámci evropské politiky a našeho předsednictví musí být nejvyšší českou prioritou, že budeme usilovat o oslabení závislosti na Rusku na ropě a plynu všemi dostupnými cestami. Nejde jen o hodnotový výraz, že Rusko je agresor a to, co dělá, je nepřípustné, ale také o praktický pohled,“ hodnotí situaci ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek (STAN) s tím, že „každý litr ruského benzínu, který nahradíme elektřinou v automobilech nebo vodíkem, je dobrý“.

Jak o ruské invazi na Ukrajině jako český politik a nyní i ministr přemýšlíte?

V osobní rovině se mi zdá, že se naplňují moje nejčernější očekávání. Jako čtyřletý kluk si v Praze pamatuju příjezd ruských tanků a sirény po Česku. Jinak jsem udivený tím, že pro část politiků včetně bývalého prezidenta Klause  to byl pro ně ráno šok. Pro nikoho racionálního to nemůže být šok, už dlouhou dobu pozorujeme ambice Ruska a Vladimira Putina obnovit mocenské ambice. Dlouhodobě Putina podceňovali, možná se prohlašovali za jeho spojence a teď jsou v šoku. Měli lépe pozorovat vývoj situace a její aktéry, tím by možná dokázali přispět k větší odolnosti České republiky i Západu vůči nastalé situaci. Také mě zaráží převádění vývoje na psychologickou rovinu, že Putin je někde sám a izolovaný a nerozumí světu. To není možné. Je to postoj ruské elity, která se rozhodla, že v současné situaci se pokusí o mocenskou expanzi, pravděpodobně v jistém stresu, že se Evropa odklání od hlavních zdrojů ruských příjmů z fosilních paliv.

Co z toho vyplývá?

V zásadě tři věci. V rámci evropské politiky a našeho předsednictví musí být nejvyšší českou prioritou, že budeme usilovat o oslabení závislosti na Rusku na ropě a plynu všemi dostupnými cestami. Nejde jen o hodnotový výraz, že Rusko je agresor a to, co dělá, je nepřípustné, ale také o praktický pohled. Mluvili jsme o tom teď krátce s premiérem Petrem Fialou. Z energetiky se stane imperativ nejen pro českou, ale i evropskou politiku. Nesmí se už stávat, že země, které jsou více závislé na dodávkách plynu z Ruska, jsou najednou v kleštích a obtížně se jim manévruje. To poté nastoluje i otázky obranné politiky, a to nejen na úrovni NATO, ale i Evropské unie.

A ta třetí?

Otevírá to otázky o zranitelnosti České republiky. Já osobně bych momentálně byl klidnější, kdybychom platili eurem než korunou, která bude čelit mnohem větším rizikům a budeme snáze vystaveni inflačním důsledkům. Ale nejdůležitější je politická rovina. Jestli nám totiž dění na Ukrajině něco ukazuje, tak to, že čím hlouběji v západních strukturách budeme zapuštěni, tím lépe. Očekávám, že budeme na vládě debatovat o všech druzích zranitelnosti, ať je to výše zmíněná energetická nebo právě ta ekonomická.

Souvisí se zmíněnou zranitelností to, že ruskou invazi asi nemůžeme vnímat jinak, než že jde nejenom o Ukrajinu?

Reálně hrozí, že Rusko bude sousedit zase se Slovenskem. Situace se tak pro nás stává o to naléhavější. Zdá se mi, že ruská invaze výrazně změní a už mění i pro širší veřejnost naše přemýšlení o spoustě věcí. Možná že bezpečnostní rozměr může katalyzovat debatu směrem, kterým jsme měli jít rázněji už dříve. I když bývalý premiér Andrej Babiš ve čtvrtek ve sněmovně z aktuálního dění vyvodil závěr, že máme opustit Green Deal, ale ono to nakonec bude naopak.  Každý litr ruského benzínu, který nahradíme elektřinou v automobilech nebo vodíkem, je dobrý. Budeme muset některé věci přehodnotit. Jako Česká republika budeme muset velmi rychle a rozsáhle investovat do obnovitelných zdrojů, podpořit diverzifikaci dovozu fosilních paliv z jiných oblastí než z Ruska a musíme vést vážnou debatu o strategickém řízení zásobování plynu v České republice.

Když Západ a jeho organizace nedokázaly pomoct Ukrajině, bude při případném rychlém ruském zásahu schopen pomoct členům NATO?

Souhlasím, že šlo ze strany Západu včetně nás udělat víc. Na druhé straně v tuto chvíli není realistické očekávat, že by západní země a organizace přišly na Ukrajinu vojensky zasáhnout. Věřím, že v případě Pobaltí, kam je to z Běloruska či z Ukrajiny jen několik hodin, by článek 5 aktivován byl - a my jako NATO přišli jakékoliv zemi aliance na pomoc. Politika ustupování nemůže pokračovat, vědí to podle mého názoru dnes už všichni. Samozřejmě v evropské debatě vnímám, že v percepci kolegů z nejzápadnějšího cípu Evropy se jevil problém Ruska ne tak naléhavý. Ale současné ruské kroky jsou silným impulsem pro přehodnocení této pozice.